Myšlenky svatého Františka z Assisi

Dělám to proto, že už nějakou dobu pozoruji, že poselství tohoto významného světce se scvrklo na jeho lásku k přírodě, aniž by se uvádělo, že zdrojem této lásky je láska k Bohu. Myšlenky o tomto tématu jsou dostatečně známé. Méně známé jsou myšlenky o víře a zásadách křesťanského života, které si můžeme přečíst v jeho dopisech bratřím. 
I když jde o světce, který žil ve středověku, jeho myšlenky jsou stále aktuální. Kdybychom se jimi řídili, měli bychom méně problémů. To se ostatně týká myšlenek a rad všech světců, kteří žili svoje životy před námi a zanechali nám své zkušenosti, abychom se jimi snažili řídit.

   • Začněte tím, co je nezbytné. Pak dělejte to, co je možné. A najednou zjistíte, že děláte nemožné.
   • Pamatujte, že až budete opouštět tuto zemi, nebudete si moci s sebou vzít nic z toho, co jste získali, ale jen to, co jste darovali.
   • Všechna temnota světa nemůže uhasit světlo jediné malé svíčky.
   • Byl jsem veskrze hříšný. Jestliže Bůh může působit skrze mne, může působit skrze kohokoli.
   • Tím, že odpouštíme, je i nám odpuštěno.
   • Hlásejte evangelium stále, ale slova používejte, jen když je to nutné.
   • Když hlásáte pokoj, dbejte hlavně na to, abyste ho měli ve svém srdci.
   • Bože, dopřej mi, ať se nesnažím být milován, ale ať miluji.
   • Opravdový pokrok kráčí tiše a vytrvale kupředu, bez povšimnutí.
   • Posvěcujte sebe a posvětíte svět.
   • Svého nepřítele miluje doopravdy ten, kdo se nermoutí nad bezprávím, které mu nepřítel dělá, ale kdo pro lásku Boží se trápí nad hříchem v jeho duši a prokazuje mu svou lásku skutky.
   • Božímu služebníku nesmí být nic protivného kromě hříchu.
   • Dokud se Božímu služebníku všechno děje po vůli, nemůže poznat, jak velkou má trpělivost a pokoru. Když však přijde čas, že ti, kdo měli jednat podle jeho vůle, dělají mu pravý opak, pak jakou tehdy projeví trpělivost a pokoru, takovou má a nic víc.
   • Opravdu pokojní jsou ti, kdo při všem, co vytrpí na tomto světě, zachovají uvnitř i navenek pokoj pro lásku našeho Pána Ježíše Krista.
   • Blahoslavený služebník, který svého nemocného bratra, jenž mu nemůže odplatit, miluje právě tak jako zdravého, který mu může všechno vynahradit.
   • Blahoslavený Boží služebník, jenž chová důvěru k duchovním, kteří žijí, jak to ukládá svatá římská církev. A běda těm, kdo jimi pohrdají!
   • I kdyby byli mezi kněžími hříšníci, nemá je nikdo odsuzovat, protože Pán sám si vyhradil soud nad nimi.
   • Neboť jak vznešená nade všechno je moc, kterou mají kněží nad nejsvětějším tělem a krví našeho Pána Ježíše Krista, které oni zpřítomňují a jen oni podávají druhým, tím větší hřích mají ti, kdo se proti nim proviňují, větší, než kdyby hřešili proti všem ostatním lidem tohoto světa.
   • A vidí-li někdy podřízený něco, co by pro jeho duši bylo lepší a užitečnější než to, co mu přikazuje představený, ať to, co poznal, přinese dobrovolně Pánu jako oběť a ať se snaží pečlivě vykonat to, co si přeje představený; neboť to je pravá poslušnost plná lásky, která se Bohu líbí a bližnímu je ke spáse.
   • Blahoslavený služebník, který vždy vydrží pod metlou pokárání.  
   • Blahoslavený služebník, který miluje a ctí svého bratra, když je vzdálen, právě tak, jako když je s ním, a nemluví o něm za jeho zády nic, co by se neodvážil říci v lásce i v jeho přítomnosti.
   • Blahoslavený služebník, jenž dobro, které mu Pán prokázal, ukládá jako poklad v nebi a netouží pochlubit se jím lidem v naději na odměnu, protože sám Nejvyšší zjeví jeho skutky, komu bude chtít.
   • Kdekoli, kdykoli a jakýmkoli způsobem umírá člověk ve smrtelném hříchu bez toho, že by konal pokání, když je mohl vykonat a neučinil tak, ďábel uchvátí jeho duši z těla a způsobí jí takové utrpení a soužení, jež může znát jen ten, kdo takové věci zakusí.