Křesťanství a Evropa

Ano, ve světě. Přestože víme, že Evropa je pouze jeho částí, a to ještě ne největší. Je to projev jakéhosi eurocentrismu, který vychází z vědomí, že křesťanství se v Evropě usadilo na mnohá staletí a získalo zde podstatnou část své podoby. Stejně tak Evropa vděčí křesťanské víře za svoji tvář, ať se nám to líbí nebo ne. Nyní se zdá, že se této své tváře dobrovolně zříká. Tato skutečnost mnohé lidi uspokojuje a jiné zase alarmuje. Přitom tento proces není nijak náhlý, nýbrž dlouhodobý a pozvolný, takže jeho důsledky jsou lépe viditelné až dnes. Zdá se mi, že mnozí lidé si v této souvislosti dělají starosti o Evropu, co bude s Evropou bez křesťanství, nebo si dělají starosti o křesťanství, co bude s křesťanstvím bez Evropy. První obava je oprávněná, druhá nikoli.

Přicházejí mi zde na mysl dvě cesty papeže Františka v září minulého roku. Jedna byla po Asii. Byla dlouhá a triumfální. Druhá byla do Belgie. Ta byla krátká a do značné míry problematická. Ještě ji navíc doprovázely nepříjemné dozvuky. Tehdejší papež z této zkušenosti vyvodil jeden závěr: „Církev se musí odeuropeizovat.“ Jemu, jako člověku, který přišel z Latinské Ameriky, toto poznání nedělalo žádné problémy. Myslím, že nešlo o žádné náhlé prozření, ale možná poprvé řekl tuto věc nahlas někdo takový, jako papež.

Jedno je dnes jasné. Církev se stěhuje z Evropy zpět do míst, odkud přišla a ještě dál. Její těžiště začíná být v Africe, Asii a Latinské Americe, tedy v místech, které jsme si dnes zvykli nazývat globálním Jihem. Musíme počítat s tím, že církev pod vlivem těchto míst získá zcela určitě jinou tvář a jiný způsob myšlení, který nám v Evropě nebude tak blízký. Už za pontifikátu papeže Františka se tato skutečnost začala projevovat a můžeme počítat s tím, že se bude prohlubovat stále více. Nastoupenou cestu již nelze zvrátit a Evropa tuto skutečnost buď přijme a přizpůsobí se nebo skončí v bezvýznamnosti nejen vzhledem ke křesťanské víře, jejímu myšlení a možnosti něco v tomto prostoru ovlivnit, ale také vzhledem ke společenskému a politickému sebepochopení. Je to totiž přesně naopak než jak si myslíme: Křesťanství a církev se bez Evropy obejde, Evropa bez křesťanství se ale obejde jen těžko, protože to tvoří její základ. Jestliže se Evropa těchto základů vzdá, lidé na jejím území zcela určitě budou moci žít dál. Už to ale nebude Evropa.