Katolická církev má potíže, protože neposlouchá samu sebe

Mnozí lidé si v dnešní době kladou otázku o autentičnosti a věrohodnosti katolické církve. Mnohé její zvyky, procesy a projevy víry považují za nemoderní a nesrozumitelné pro lidi dnešní doby a žádají její dalekosáhlou reformu. Říkají, že se církev vzdaluje od světa.

Jednou mě napadlo, že je otázkou, zda se církev vzdaluje od světa nebo svět od církve. Tato hříčka není tak bezvýznamná, jak by se na první pohled někomu mohlo zdát. Vezmeme-li v úvahu, že církev je tajemné tělo Ježíše Krista, jehož duší je Duch Svatý, který ji provádí dějinami, pak se církev nemůže od světa vzdalovat, aniž by se od něj zároveň vzdaloval Bůh. Bůh se však stal člověkem, aby žil mezi lidmi právě prostřednictvím církve. Nástrojem tohoto přebývání jsou svátosti, zvláště pak eucharistie.

Z řečeného vyplývá, že tím, kdo se vzdaluje, není církev, ale člověk. Kristus totiž nezrušil nic z toho, čím svoji církev pro její úkol vybavil. Neodvolal její apoštolský původ, na němž stojí ani nezrušil svátosti, které jsou výrazem jeho přítomnosti ve světě. Církev stále disponuje plným arzenálem svého duchovního života, který nabízí lidem již přes dva tisíce let, a nabízí jej i lidem dnešní doby.

Čím to tedy je, že má církev mezi dnešními lidmi tak malý úspěch? Myslím, že je to proto, že dnešní křesťané tak málo využívají její nabídku. A protože ji tak málo využívají, nejsou schopni vést život, který by přitahoval. Naopak. Dovolím si tvrdit, že mnoho křesťanů dnešní doby přebírá hodnoty a způsob života, který vidí okolo sebe, a jeho principy se snaží zavést rovněž do církve. Když narazí na někoho, kdo se snaží prosazovat to, co učí církev, byť možná neobratně, bouří se a nejsou schopni třeba jen připustit možnost, že by dotyčný mohl mít pravdu. Týká se to kněží, řeholníků i laiků.

Takto jsme se dostali do bodu, kdy mnozí křesťané neposlouchají svoji vlastní církev a nežijí podle její duchovní zkušenosti, k níž ji v průběhu staletí dovedl Duch Svatý. Pokud se toto nezmění, nedojde ani k žádné změně v účinnosti svědectví církve v dnešním světě. Svědectví křesťanů, kteří nevěří své vlastní církvi a nežijí podle jejích pravidel, není prostě přesvědčivé.