Evropa je křesťanštější, než se zdá

Tuto skutečnost jsem si uvědomil při četbě článku, který popisoval podřízenost ruské pravoslavné církve tamnímu státu. Lépe řečeno: její, zřejmě dobrovolnou, servilnost. V článku se popisovalo, jak ruské pravoslaví bije na poplach proti odkřesťanštěnému dekadentnímu Západu a válku proti němu považuje za svatou. V tu chvíli jsem si uvědomil, že to prostě není pravda.

Jako pastoračnímu asistentovi v Charitě mně probleskla hlavou ta spousta projektů Charity, i dalších neziskových organizací zabývajících se pomoci lidem, jejímž zdrojem je křesťanská láska. Mnozí její vykonavatelé si tento zdroj ani nemusí uvědomovat. Je prostě v naší společnosti přítomný. Jde o projekty, které pomáhají seniorům, lidem se zdravotním postižením, lidem s psychickými či psychiatrickými potížemi, závislým na alkoholu nebo drogách, lidem bez domova apod. Vybavili se mi snahy o to, aby naše veřejná doprava nebo budovy byly bez bariér, aby se s každým člověkem zacházelo slušně a s důstojností, která každému člověku náleží, solidarita při živelných katastrofách či zákony usnadňující zaměstnávání lidí se zdravotním nebo společenským znevýhodněním. Vím, že tato snaha není zdaleka dokonalá, že máme stále spoustu rezerv, ale je nutné si uvědomit, že jsme stále na cestě. Když jsem si všechny tyto skutečnosti promítnul ve své mysli, uvědomil jsem si, jak obrovský kus cesty jsme od listopadu 89 ušli.

Je pravda, že je hodně věcí, které nás mohou znepokojovat, a opravdu nás znepokojují. Jde především o jakousi ztrátu lidské identity. Dnešní lidé ztrácejí pojem o sobě samých, nevědí, kdo jsou, kam směřují ani o co by se měli opřít, aby jejich životy byly vyrovnané a spokojené. Ve společnosti je
hodně zmatku, protože jsme ztratili pojem o pravdě a správných hodnotách. Ovládá nás relativismus a jakási neuměřenost v prosazování hodnot, které jsou za běžných okolností správné. Mám na mysli až obsesivní důraz na rovnost všech lidí bez ohledu na jedinečnost a schopnosti každého člověka jako jednotlivce i jako příslušníka určitého pohlaví (muže nebo ženy) nebo na zavádění nových způsobů existence, jako je změna modelu v chápání rodiny či pohlavní identity. 

Proč se toto děje a co s tím? Podle mého názoru jsme toho všeho svědky proto, že naše evropská společnost postupně vyřadila Boha na okraj svého života a v současné době se zdá, že je přítomen jen ve velmi malé míře. Proto se původně správné myšlenky, jako je rovnost všech lidí, pomoc slabým, pravdivost nebo tolerance, mohly jakoby zbláznit a vytvořit koncepty, které jsou škodlivé pro lidstvo i společnost.

Přes všechny právě vypsané neduhy, kterými naše společnost trpí, však trvám na tom, že naše společnost je křesťanštější, než si myslíme. Opravňuje mě k tomu křesťanský původ myšlenek, které stojí v základech naší společnosti, a které jsem popsal výše. Jde jen o to, vrátit jim podobu,
která je jim vlastní. To uděláme tak, že se budeme seznamovat a řídit učením církve, snažit se žít vzorný křesťanský život v našem okolí a podle okolností a vzniklých příležitostí vysvětlovat principy naší víry a motivy přátelství a pomoci lidem okolo nás. Těmito drobnými věcmi postupně ovlivníme celou společnost stejně, jako první křesťané. Na rozdíl od nich máme jednu výhodu: Máme na co navazovat. Stačí pouze vyhrabat dosud žhavé uhlíky zpod nánosu různých konstrukcí, kterými jsou, určitě i naší vinou, zasypané.