Blog 29. máj 2019

Základ křesťanské spirituality

Pavel Hruban
Pavel Hruban
Základem křesťanského života je vědomí, že jsme Božími dětmi. Tato myšlenka, kterou velmi silně prožívali první křesťané, je pro nás již obehraná. Pokud však chceme obnovit svůj duchovní život, musíme obnovit i toto vědomí a žít podle toho.
Základem křesťanského života je vědomí, že jsme Božími dětmi. Tato myšlenka, kterou velmi silně prožívali první křesťané, je pro nás již obehraná. Pokud však chceme obnovit svůj duchovní život, musíme obnovit i toto vědomí a žít podle toho.
Jozefína Majchrák Jozefína Majchrák

Pavel Hruban

Základ křesťanské spirituality

„Jakou velikou lásku nám Otec prokázal: smíme se nazývat Božími dětmi a skutečně jimi jsme“ (1 Jan 3, 1). Toto zvolání svatého apoštola Jana, plné úžasu, již dnes s nikým moc nehne. Skutečnost, že jsme dětmi Boha se stalo jakýmsi klišé, všední skutečností a samozřejmostí, nad jejímž obsahem a významem se už ani moc nezamýšlíme. Nedochází nám to.

Pro křesťany první generace však to bylo něco šokujícího. Pravdou je, že pouze křesťané nazývají Boha Otcem ve vlastním smyslu slova. Je to vlastní jméno Boha. Ostatní náboženství označují Boha za otce pouze v metaforickém smyslu. Bůh koná otcovským způsobem pouze ve vztahu k jiným bytostem a ke světu, ale otcovství není jeho podstatou.

Pro muslimy je mluvit o Bohu jako otci rouhání, protože to je zneuctění jeho transcendence a jednoduchosti. Pro židy je Bůh otcem svého vyvoleného lidu. Jenom křesťané říkají, že Bůh je Otcem od věčnosti, tedy ještě před veškerým stvořením, protože věčně plodí Syna v rámci Nejsvětější Trojice.

Pro křesťany je tedy otcovství podstatou Boha. V tomto smyslu je reálné otcovství Boží, a otcovství lidské má povahu metaforickou, protože je obrazem věčné reality Božího otcovství.

Božími dětmi se stáváme křtem, protože on nás uschopňuje k životu s Bohem. Ve křtu dostáváme milost, díky které se stáváme tím, čím je Bůh svojí podstatou. Dochází tu k jakémusi zbožštění lidstva, které sám Bůh umožnil tím, že v Ježíši Kristu na sebe vzal tělo, čímž polidštil své božství.

Tímto zbožštěním, povýšením nebo též posvěcením lidství udělal svatým všechno, co tvoří lidský život: přátelství, rodinu, jídlo, cestování, studium, práci atd.

Možnost, aby se lidé stali Božími dětmi, je dar, který Bůh připravoval pro Adama a Evu. Stvořil je podle své podoby, aby byli jeho obrazem (Gen 1, 26 – 27). Vdechl do nich dech života, a tak ožili. Nebyl to pouze biologický život, ale božský život, který jim umožňoval podílet se na Božím životě, žít v důvěrném vztahu s Bohem.

Adam s Evou si však zvolili „být jako Bůh“ podle sebe a ne podle Božího záměru (Gen 3, 5). Tím odmítli být Božími dětmi a Bůh jejich volbu respektoval.

Ježíšova spása spočívá v obnovení původního Božího záměru, aby lidé byli jeho dětmi. V tom také tkví důstojnost lidí a podstata nebe.

Díky tomu, že Bůh je náš Otec a my jeho děti, můžeme o spáse hovořit v pojmech rodiny: Bůh je náš Otec, Maria je matkou všech křesťanů a církev je rodinou všech, kdo křtem přijali Ježíšovo dílo záchrany.

Ak máte otázku, tip na článok, návrh na zlepšenie alebo ste našli chybu, napíšte na redakcia@postoj.sk
Diskusia 0
Diskusia 0