Prof. Richard Dawkins v pořadu Hyde Park

Do pořadu České televize Hyde Park 18.4 2015 byl pozván známý britský zoolog, etolog a biolog prof. Richard Dawkins   (http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10441294653-hyde-park-civilizace/215411058090418). Na širší veřejnost má vliv jako popularizátor evoluční teorie a sociobiologie, ale také jako velký kritik náboženství. Se zájmem jsem si vyslechl pořad a udělal jsem si přitom několik poznámek, ve kterých budu mít na zřeteli pouze křesťanství a o kterých bych se chtěl se čtenáři podělit.   

1. R. Dawkins říká, že Einsteinův výrok: "Bůh nehraje kostky" je zavádějící, a že to Einstein tak nemyslel, jak si to teisté vykládají.

Tady musíme konstatovat, že to je jeho vlastní interpretace, kterou si vytvořil tak, jak se mu hodí do tezauru.  Musí však uznat, že neví, jak to skutečně Einstein myslel. Těch pohledů může být více, a zdali to bylo právě tak, jak to interpretuje R. Dawkins, se už nedozvíme. Můžeme sice o tom diskutovat, ale nemůžeme k tomu dát žádné tvrzení. Studiem Einsteinových prací a výroků můžeme dojít k jakémusi pravděpodobnému výsledku, ale ne k tvrzení. Výroky "slavných" lidí nemůžeme brát jako podporu nebo odmítnutí jakéhokoli náboženství, protože je také hodně "slavných" lidí, kteří se vyjadřují k věci navzájem protikladně. Ježíš také řekl: "Svědectví lidí nepřijímám, ale pro vás (parafrázuji), kteří neumíte pořádně přemýšlet, to toleruji, abyste byli spaseni". A to o něm svědčil jeden z největších proroků -  Jan Křtitel. Navíc tehdy v Izraeli nebyly stovky denominací, jako máme dnes.

2. Prohlášení někoho: "Když jsem uvěřil v Krista, úplně jsem se změnil" není pro R. Dawkinse důkaz.

S tím lze souhlasit. To může být důkaz pro toho člověka samotného, ale ne pro jiné. Může to ale být pro jiné pobídkou, aby se o věc začali zajímat, aby začali hledat. Odpovídá to Ježíšovu výroku: "Svědectví lidí nepřijímám. .... Já mám svědectví jiné, Otcovo. Nečiním-li skutky svého Otce, nevěřte mi (Jan 10,37)". Jedině skutky Otcovy jsou dokladem toho, že je dělá Bůh v koexistenci s člověkem. Musí to být skutky viditelné a takové, které člověk sám o sobě nemůže udělat (např. uzdravování nemocných, kříšení mrtvých, rozmnožení chlebů). Víme např. že Ježíš nabízí a je ochoten poskytnou důkaz, když se člověk sám od sebe nemůže přesvědčit (viz např. "aby jste věděli, že Syn člověka má moc odpouštět hříchy, říkám ti, vstaň a choď“). Na druhé straně, na věci, na které stačí náš intelekt, nám doklad nedá, dokonce odmítá dát. Tam platí: "Jak to, že sami od sebe nerozeznáte?"  

3. Dále říká: "Lidé, kteří nepotřebují důkaz, nechápou, co je to důkaz, co je to víra."

V tom má naprosto pravdu. Člověk by měl požadovat doklad na správnost náboženství, které se mu předkládá. Máme několik monopolních náboženství a stovky křesťanských církví.  Podle čeho se má přemýšlivý člověk rozhodnout, které z nich je správné? Je snad správné, aby člověk celý život vyrůstal v takovém náboženství, které je dominantní v oblasti, kde se narodil? Viz také bod 2.

4. Další výrok: "Je politováníhodné, že náboženství hraje u mnoha lidí ve společnosti roli. Dokonce celé státy a společnosti se řídí náboženstvím, což je teokracie".

Z jeho pohledu, který vychází ze zkušenosti a historie, je nutné s tím souhlasit. Problém je, že člověk by si měl umět v první řadě vybrat, které (nezdeformované) náboženství je správné a pak si položit otázku, jak má vypadat společnost, která se řídí daným náboženstvím. Je velmi pravděpodobné, že problematika Božího Království mu nic neříká. A to je také teokracie, jenže na patřičné úrovni. Nevím, jak se problematika Božího Království předkládá v anglikánské církvi, ve které byl R. Dawkins v mládí vychováván. Pakliže Bůh existuje a má o lidi zájem, pak teokracie je jediné možné správné řešení.

5. "Na víru dětí má velký vliv, kde se narodili. Věda nezávisí na tom, kde se člověk narodil, ale na dokladech. Věda nezávisí na tradici, moci, svatých knihách, na soukromých zjeveních."  

S tím lze také souhlasit. Umíme si představit, že by se v muslimské zemi dítě svobodně vychovávalo v křesťanské víře a naopak? Rodiče zpravidla předávají dětem své náboženství. Malé děti ještě nedovedou rozlišovat a vyznat se v nějaké filosofii už vůbec ne. Takovým způsobem je dítě v raném věku indoktrinováno a pak později může dělat ve jménu náboženství hrozné věci a přitom si myslí, že to dělá ve jménu správné věci. Takový člověk má v mozku duchovní "virus". Je snad otázka spásy závislá na tom, kde se člověk narodil? Počítá s tímto fenoménem moderní křesťanská katecheze? Zdá se mi, že vyřešení tohoto problému by mohlo nastat v daleké budoucnosti za mnoho a mnoho desítek let, kdy lidé budou vychováváni ke kvalitnímu kritickému myšlení, na základě kterého si člověk vybere, zdali předkládanou nauku přijme, nebo ji odmítne. Pokud ta nauka něco nabízí, musí mít k tomu doklady, že to, co nabízí je dosažitelné. Soukromé zjevení nemůže být dokladem pro jiného člověka, který si nemůže ověřit, zdali se nejedná o výplod fantasie. Divíme se, že přemýšlivý člověk potřebuje znát odpovědi na takové otázky? Náboženství často lpí na tradici. Pakliže tradice nepřipouští kritické hodnocení, stává se silnou brzdou vývoje. Dokladem k tomu nám může být pohled do historie. Tradice nemůže být základem víry (viz také bod 11, případy Setníka z Kafarnaum, Krvotoké a Kananejské ženy). Vzpomeňme si, kolik zarytých oponentů měl Ježíš kvůli tradici.  Není třeba rozvíjet to, že náboženství nesmí být závislé na světské moci. S tím máme špatné zkušenosti. I svaté knihy, včetně Bible, by měl poctivý člověk začít číst kriticky (zejména, když je na "trhu" tolik svatých knih) dříve, než řekne "beru", nebo "neberu", "s tím souhlasím", nebo "nesouhlasím".

6. "Výuka evoluce na školách by měla začít co nejdříve. V dnešní době se s tím začíná dosti pozdě". S Dawkinsem lze souhlasit. Má špatné zkušenosti s tzv. kreacionisty, nebo věřícími, kteří naprosto odmítají Darwinovou teorii. Dokonce (prý) v této oblasti byl požádán biskupem o pomoc při jejich přesvědčování, že špatně chápou text Bible.

Požadavek, aby výuka evoluce na školách začala co nejdříve, je sice správný, ale zúžený pouze na zoologii.  Systém výuky by měl být alespoň v oblasti přírodních věd heuristický. Žák by měl být veden ke kritickému myšlení, k objevování, ověřování předkládaných problémů, být nezávislý na autoritě. K tomu jsou potřeba heurističtí učitelé, kteří nevysvětlují danou problematiku, ale žáka navádějí k objevování rsp. znovu objevování, aby až žák doroste, začal objevovat sám. Takový člověk má pak osvojený objevitelský přístup i k jiným činnostem a samozřejmě i k náboženství. A co navíc, je kritický nejen k tomu, co se mu předkládá, ale i k sobě a má zdravé sebevědomí. To že se zavede výuka evoluce co nejdříve, problém utlumených "oveček" a slepoty v církvi nevyřeší. Dawkins vyrůstal v anglikánské církvi a zřejmě slepotu církve nevidí. Evangelium začne být atraktivní, až se začneme slepotou vážně zabývat, provedeme důkladné Metanoia a když evangelium začne přinášet plody, tj. splnění slibů, které Ježíš nabízí a o nichž už nebude možné polemizovat.

7. R. Dawkins se domnívá, že svět bez náboženství by byl lepší.

To je pouze hypotéza, kterou nelze ověřit. Možná by bylo lepší poznamenat, že svět bez špatného náboženství by byl lepší. I to je jen hypotéza. Rozhodně to není něco, co je možné jako argument použít. Je pravda, že ve jménu náboženství (i křesťanského) se uskutečnilo hodně zla a přitom náboženství samo sebe vždy prezentuje jako kolébku dobra. Nemusíme jít daleko do minulosti. Tím, že křesťanství neřešilo sociální problémy, došlo k nástupu marxistické ideologie. Církevní hierarchie si velice brzy osvojila panské manýry. Je otázkou, zdali si Dawkins položil někdy otázku, jak vypadá pořádné náboženství, v našem případě křesťanství. Asi těžko. On zřejmě Boha jednoduše škrtnul a o nějaký vztah se tím pádem se nezajímal. A výrok, že Bůh není, je pouze hypotéza, která se člověku může hodit rsp. líbit. Problémem ale je, že žádné náboženství nemá vytvořený systém zpětných vazeb, kritické myšlení se nenosí, na nutnost dokladů pravosti se nehledí. Např. křesťanská teologie vytvořená na bázi filosofie to nemá, ale kdyby se v minulosti nevzdala úzké spolupráce s přírodními vědami, vypadalo by to jinak. Tlak zvenčí je tak silný, že nakonec dojde k tomu, že "experimentální" teologie na bázi přírodních věd "rehabilituje" Boha. Uvedu příklad. Když se přírodovědci nezdaří experiment, tak hledá příčinu a "tluče" tak dlouho, až ji najde. A co dělá klasický křesťan? Když modlitby nejsou vyslyšeny, tak nehledá proč, "netluče", ale trpně to přijme, nebo si nalhává, nebo dokonce je v tom utvrzován, že se modlí dobře, ale že vůle Boží je jiná, protože Bůh potřebuje jeho modlitby na něco jiného ap.

8. V severní Evropě je náboženství masivně na ústupu, v islámském světě je to naopak, v USA je to tak 50 % na 50 %. Bylo by dobré náboženství odstranit. Nenapadají mne vedlejší účinky. Nechci lidem vnucovat, aby se vzdali náboženství, nechci k tomu žádnou legislativu. Chci přesvědčovat, dát důkazy a pak nebudou žádné vedlejší účinky.

Omezím se pouze na křesťanství. To, že proti minulosti lidí s ateistickým názorem přibývá, jsme si na vině my křesťané sami. Ateismus skvěle parazituje na špatném a degenerovaném náboženství. Nebudu opakovat to, co jsem popsal dříve v článku "Ateizmus odkrývá slepé skvrny a pokrytectví v náboženství" (viz http://www.getsemany.cz/node/3079). Dawkins nám tady klade výzvu, abychom si dali křesťanství do pořádku. Vzali pořádně do ruky evangelium, řídili se jim a realizovali Ježíšovy nabídky a sliby. Ježíšova katecheze bezpečně zvládne dialog s Dawkinsonovými názory. Chyba je v nás, že jsme velice zaostalí za dnešní dobou a málo dbáme o svůj růst. Jsem přesvědčen, že Dawkins nabízí poctivý dialog. On chce dávat důkazy. Proč my nechceme dávat důkazy? Ježíš přece řekl: "Nečiním-li skutky svého Otce, nevěřte mi" a splníme-li jeho podmínky, tak můžeme dělat "skutky jako on, dokonce ještě větší".  

 9. Smyslem života je lidská láska, vztahy, hudba, poezie, literatura, věda, krásná příroda (příroda vůbec).... Strašná myšlenka je, že potřebujete smysl života, který vám někdo vnucuje shora - diktující Bůh, kterému máme sloužit jako nějakému diktátorovi. Je třeba hledat vlastní smysl života, pomáhat ostatním, aby si také mohli užívat života, je nutné dělat náš život lepší, nesvěřovat svůj život neexistujícímu mýtu.

Ale to jsou všechno hodnoty, které jsou obsaženy v pořádném křesťanství. To my jsme z Boha udělali diktátora a tak ho prezentujeme. Máme zastaralou liturgii, místo používání modelů vytváříme dogmata, která brzdí vývoj teologického myšlení, místo kladení si otázek požadujeme slepou poslušnost. Bohoslužbu interpretujeme tak, že musíme sloužit Bohu místo toho, že Bůh (Ježíš) chce sloužit nám. On nám chce pomáhat, nabízí nám obrovské dary, které jsou ovšem podmíněné pořádným Metanoia. Když nezaujatý a přemýšlivý člověk pozoruje zvnějšku naší liturgii a přímluvy, nebo když na nepříjemnosti, případně postihy, slyší od věřícího prohlášení: ´Buď vůle Tvá´ (člověk se tak bohužel stává neoslovitelný), nedivme se, že se mu takto prezentovaný Bůh jeví jako diktátor. R. Dawkins byl zřejmě vychováván (nebo mu to bylo předkládáno) právě v tom starém postoji vůči Bohu, kdy jsou mu, jak se to běžně dělá, předkládány poučky k věření formou ´chceš-li být dobrým křesťanem, musíš věřit tomu, co ti předkládá Církev´. Lidská láska a krásné vztahy patří mezi ty podmínky a hudba, poezie, literatura a dokonce i věda jsou plodem hřiven, které člověk vyzískal a k jejichž množení Ježíš vyzývá. Pakliže Bůh stvořil svět, tak krásná příroda je dokladem jeho úžasného díla.

10. Jsme příbuzní šimpanzům. To je fakt. Jsem si jist, že se to nezmění tak jako fakt, že Země a Mars obíhají kolem Slunce. Může se nahromadit tolik důkazů, že už bude těžko hypotézu vyvrátit a pochybovat o ní bude zvrácené. A tak je to také s evolucí, ale ne ještě s mechanismem evoluce, kdy místo dřívějšího mechanismu přirozeného výběru je dnes přijímán mechanismus přes geny.

Opět tady máme minusové body. Vzpomeňme si, že Galilea jsme dali na index a pak stáhli. Jenže po jaké době? Podobně Darwin byl na indexu a pak stažen. A co Teilhard de Chardin? To jsou prohrané "bitvy", které mají své důsledky. Teologie se "vzdala" přírodních věd, zůstala závislá na filosofii, nepoužívala hypotézy a modely a v důsledku toho sklízíme "kyselé" plody. Ale příčinou toho není ani Ježíš rsp. Bůh. To jsme si zavinili sami. Místo toho, abychom si přiznali slepotu, před kterou Ježíš varuje, tvrdíme, že ´vidíme a proto náš hřích trvá´. Asi jsme zapomněli na to, že Ježíš je vynikající učitel a psycholog. Bez hypotéz a modelů se dnes moderní věda neobejde. V oblasti metody katecheze "pohanská věda" vlastně rehabilituje Ježíšův postup katecheze s podobenstvími.  

11. Věda je poháněná tím, že něco nevíme. Chci být znám jako racionalista, který věří důkazům, chci být jako vědec. Součást vědeckého přístupu je vykázat předsudky.

K první větě lze dodat jen tolik, že totéž by mělo platit v křesťanství. Úkolem křesťana je rozmnožovat hřivny, osobní růst, mít na Věčném životě co největší podíl. Toho nedosáhnu tím, že budu mechanicky opakovat nějakou práci, nebo modlitbu, ale tvůrčím přístupem a postojem vůči Bohu. Např. nepatří sem prosby typu: „Pane Ježíši, chtěl bych ti stále lépe a lépe rozumět“, „Bože, nejsem lepší než učedníci Ježíšovi a zřejmě jsem také postižen psychickou slepotou a proto prosím, ukaž mi cestu, co mám dělat, abych lépe viděl“ apod.? Dovolím si citovat jednu věc z knihy Thomase Bührkeho „Převratné objevy fyziky – Od Galileiho k Lise Meitnerové“: Newtonův sekretář se vyjádřil, že jeho pán snad už ani není lidská bytost. Nedopřeje si žádný odpočinek, považuje za ztracenou každou hodinu, kterou nevěnuje studiu. Málokdy opustil svůj pokoj… Je natolik zaujat svými výzkumy, že často zapomněl obědvat. Nespal více než čtyři až pět hodin. Newton byl silně věřící člověk. Nelze tohle nazvat kvalitním půstem, hledáním a "tlučením"? Neměli tohle udělat učedníci, kteří nemohli uzdravit chlapce (Mt 17,14-21). Stále znovu diskutoval obtížné matematické problémy s Halleyem, který ho neustále pobízel, aby se nevzdával. V dubnu 1686 se objevila první část velkého díla a na jaře příštího roku byla práce hotová. Podařilo se tak vytvořit dílo století. Takový postup ve vztahu k Bohu a lidem udělá z člověka desetihřivnového křesťana.
     Věřící křesťané se většinou opírají o definici víry dle sv. Pavla (Žd 11,1): „Víra je podstata věcí, v něž doufáme, důkaz skutečnosti, jež nevidíme“. V otázce ´proč židé nevěří´ Pavel v Ř 9,16 říká: „Nezáleží na tom, kdo se přičiňuje, ale na tom, kdo se smilovává". Jenže to je v rozporu s Ježíšovým výrokem v Jn 5,45-47: „Kdybyste věřili Mojžíšovi, věřili byste i mně". Není to moc dávno, co jsme mohli slyšet, že věřit znamená mít za pravdu to, co říká Církev. A chápalo se to tak, že ´Církev to řekla a ty poslouchej´. Běžně se také říká, že víra je dar. Pak ale proč jiní lidé nevěří? Závisí snad víra na tom, kde jsem se narodil, v jaké rodině ap.? Na druhé straně se nezdůrazňuje víra dle Ježíšova vkusu, jakou nám ukázali Setník z Kafarnaum (Mt 8, 5-10), Krvotoká žena (Mt 9, 20-22), Kananejská žena (Mt 15, 28), kteří jsou za víru chváleni. V případě setníka z Kafarnaum Ježíš dokonce prohlásil: „Ani v Izraeli jsem tak velikou víru nenašel“. Apoštolové nebyli chváleni za víru. Na začátku je jistě dar (první hřivna, talent, psychické vybavení, nebo např. Petrovo: „Ty jsi Mesiáš Syn Boha živého“ (Mt 16, 16-17)), ale kvalita víry závisí na tom, jak s tím darem hospodařím. Setník z Kafarnaum kvalitně vyhodnotil to, co viděl a slyšel. Podobně Kananejka a Syrofeničanka domyslely skutečnost, to, co Ježíš dělal a kázal. V těchto případech lze jasně říct, že jejich víra byla zdůvodněná, obhajitelná a tudíž racionální. Dnes se moderní fyzika a astronomie pohybuje v oblasti neviditelné reality a pro ně je zcela běžné, že určité jevy a souvislosti musí člověk domyslet, aby se dostal na vyšší stupeň poznání.
    Co říci na závěr? Nejsme bezbranní proti dravému ateizmu. Evangelium naň bohatě stačí. Prohrál snad Ježíš nějakou diskusi s oponenty? Přitom nám všechno nezbytné, co potřebujeme, odevzdal. Problém je, že my jsme v pochopení a v žití podle evangelia velmi zaostalí. Kardinál Martini to jasně řekl, že jsme 200 let pozadu. A my s tím nic neděláme. Vůbec o tom nemluvíme a nediskutujeme. Církev je slepá a my ovečky s ní. Dovolím si říct, že slepota postihla všechny denominace. Nezapomeňme, že za slepotu může být ´běda´. Co má Bůh dělat, aby lidi probudil a aby prozřeli? Války nás neprobudili, pronásledování nás neprobudilo, utrpení nás neprobouzí (dokonce hodně křesťanů dělá z utrpení zásluhu), poslední dobou přichází krutý islamismus. Na neútočný ateizmus jsme si zvykli. Světem vládnou peníze. Boží království jsme, tak říkajíc, "hodili přes palubu", přestože se denně modlíme: „Přijď Království Tvé, buď vůle Tvá, jako v nebi, tak i na zemi“. Kolik věřících chápe, co je v té prosbě obsaženo? Je snad v nebi utrpení, jsou tam nemoci, války? Ať se nám to líbí, nebo ne, potřebujeme udělat důkladné Metanoia a totální nápravu církve, bez výjimky, jinak k odstranění zaostalosti církve, k jednomu ovčinci s jedním pastýřem a k naplnění Ježíšových slibů nedojde. Ateizmus parazituje právě na špatném náboženství. Dokud to bude trvat, tak pánové Dawkins, Krauss a jiní nám svými požadavky a argumenty vlastně nastavují zrcadlo a v dané situaci je to pro nás prospěšné. Neměli bychom v přímluvách prosit o to, co máme dělat, protože jsme hodně pod míru, o „mast na oči“ (Zj 3,18), abychom lépe viděli, o to, co máme dělat, abychom rostli a dozráli a mohli obdržet charismata vyššího typu, jak se dělá Metanoia (změna smýšlení), že nerozumíme Ježíšovi (to se stávalo i apoštolům), aby nám Bůh poslal slíbeného Eliáše (Mt 17,11), který napraví všechno, apod.? V katechezi lidi nevedeme k tomu, aby si kladli otázky (např. proč nejsou naše modlitby vyslyšeny, proč nejsou charismata vyššího typu apod.), aby si vytvářeli zpětné vazby. Závěrem ještě poznámka k R. Dawkinsovi. Na základě špatných zkušeností s křesťanstvím a náboženstvími zřejmě zatím neudělal základní krok, aby žádal Boha o doklad např. formou: „Bože, pakliže existuješ, dej se mi poznat“. Dovolím si tvrdit, že poctivý a spravedlivý člověk, který je otevřený (nemám důvod pochybovat, že R. Dawkins to s kritikou náboženství nedělá pouze kvůli popularitě), je vždy vyslyšen. Jinak by byl Bůh sám proti sobě. Závěrem můžeme konstatovat, že když bude křesťanství v pořádku, ale dle Ježíšových představ, ateismus ztratí veškerou „ostrou munici“ a zbudou mu pouze „slepé náboje“.   

 

Fungujeme vďaka finančnej podpore našich čitateľov a pravidelných podporovateľov. Ďakujeme.

Podporte nás aj vy, aby sme vám mohli priniesť ďalšie kvalitné články.

Podporiť pravidelnou sumou Podporiť jednorazovo