Přiznám se, že nedokážu posoudit, jak moc je tento stav uměle vytvářen médii. Tuto myšlenku si dovoluji vypustit proto, že mimo mediální prostor se s žádným mimořádným napětím uvnitř církve nesetkávám. Je ale možné, že ho každý neseme v sobě a vzájemně se o něm nebavíme.

Možná je to hloupé a nevkusné, ale nemůžu se zbavit dojmu, jako by někomu záleželo na tom, aby církev z těchto skandálů prostě nevyšla. Stále je potřeba přikrmovat. A přitom když se podívám kolem sebe, zavzpomínám na kněze, s kterými jsem se kdy setkal i na kněze, s kterými se setkávám teď, nevidím nic z toho, co by potvrzovalo onen nepěkný mediální obraz.

A ještě jedna věc mně vrtá hlavou: Mám dojem, že zprávy o tom, jak kněží pohlavně zneužívají své oběti má stále stejnou podobu: nějaký muž obviní kněze, že ho pohlavně zneužíval v době jeho ministrování. Tedy kněží pohlavně zneužívají ministranty. Muži chlapce. Toto je ale homosexuální styk! Copak to nikdo nevidí? Neřekne? Nebo můj dojem je zkreslený? Vím, že to není jenom toto, jistě existují i jiné případy, ale těchto je naprostá většina.

Pokud si dobře vzpomínám, jednou z prvních věcí, kterou papež Benedikt XVI. udělal, když se stal papežem bylo, že zakázal světit muže s homosexuální orientací, kteří podporují homosexuální kulturu. Takový zákaz byl vydán již v roce 1961, ale byl ignorován. Nyní tedy sklízíme plody své vlastní ignorance. Je-li tomu tak, nemáme se čemu divit. Jako jediné řešení vidím modlitbu a pokání za naši neposlušnost a posilování vědomí, že kněží jsou jediní, kteří mají moc zpřítomnit Kristovu oběť na kříži ve mši svaté a tak nám zprostředkovat tělo a krev Ježíše Krista, tedy to nejcennější, co na tomto světě můžeme mít. Možná proto útok takové intenzity.