Ctnost víry

Víra je součástí našeho každodenního života. Věříme např. našim učitelům, že to, co nás učí, je pravda, věříme, že když si v obchodě kupujeme nějaký výrobek, je vyroben dobře a nemá žádnou vadu atd. Kdybychom tuto víru neměli, život by byl o mnoho těžší, protože není v našich silách si všechno ověřovat.

Tato přirozená víra může mít vliv na náš život také ve smyslu jeho orientace, pokud její součástí je nějaká životní filozofie, která nám je představena, a kterou považujeme z různých důvodů za věrohodnou.

Víra v Boha je božská ctnost, protože je jeho darem. Uvádí nás do vztahu s Bohem a učí nás mu důvěřovat. Má tedy vztahový charakter. Díky ní nejen v Boha věříme, ale rovněž mu důvěřujeme. Božská ctnost víry nás uschopňuje žít podle Božího učení tak, jak ho předkládá církev, protože věříme v jeho pravdivost.

Ctnost křesťanské naděje

Naděje je ctnost, která zanechává v lidské duši nejhlubší stopu. Nejvíce ovlivňuje náš život a to, co děláme i jakým způsobem to děláme. Není totiž jedno, zda člověk žije a jedná pod vlivem naděje nebo beznaděje.

Člověk nemůže žít bez naděje. Naděje je Božím hlasem, který nás volá k životu. Svatý Augustin říká, že lidské srdce je nepokojné, dokud nespočine v Bohu. Vyjadřuje tím skutečnost, že Bůh nás stvořil pro sebe a vložil do nás touhu po sobě. Tato touha jde s námi životem a může být zmírněna pouze nadějí, že jednou se s Bohem skutečně setkáme.

Poměrně často se však stává, že my tuto základní naději našeho života dokážeme vyměnit za naděje, které jsou rovněž samy o sobě dobré, ale ve srovnání s nadějí, že jednoho dne uvidíme Boha a budeme se těšit z jeho věčné přítomnosti, to jsou pouhé náhražky.

Neznamená to, že bychom nemohli mít naděje týkající se našeho každodenního zdejšího života. Jde pouze o to, abychom nepřišli o základní naději, kterou do nás vložil Bůh, a které proto říkáme božská.

Božská ctnost naděje dává našemu životu řád, pevnost a stabilitu i jistotu směřování. Je potřeba, aby v našem životě panoval pořádek a soulad mezi našimi nadějemi. Žádná nesmí zastínit světlo a zmenšit sílu naděje na věčný život s Bohem v nebi. Božská ctnost naděje nás nutí pokračovat na naší cestě za Bohem, přes všechny překážky, až do konce.

Ctnost lásky

Láska není cit, jak se v dnešní době často chápe, ale rozhodnutí milovat. Svatý Tomáš Akvinský říká, že „milovat znamená chtít dobro pro milovaného“.

Kdyby láska byla pouze citem, znamenalo by to, že by neobstála před zkouškou času, protože cit časem vyprchá. Cit není láska, ale zamilovanost, která po nějaké době pomine. Co zůstává je rozhodnutí. Proto Bůh mohl ustanovit manželství jako nerozlučitelné.

Láska ve své nadpřirozené podobě je darem od Boha, proto je božskou ctností. Umožňuje nám milovat Boha nade všechno a bližního jako sebe z lásky k Bohu. Tím se stává měřítkem všech našich ostatních lásek a dává jim řád. Je svorníkem dokonalosti (Kol 3, 14).