Hlas proroků dnes není slyšet

Napsáno k pátému výročí odvolání arcibiskupa Bezáka.

Není to jen o církvi, ale i o těch, kteří se často za ni vydávají. Dokonce o těch, kteří bývají na důležitých postech.

Nevím, čím to je. Dnes už nemluvíme o prorocích. Kam se poděli? Nejsou, protože je přidusíme hned v počátku, aby „nezlobili“ nebo už jsou zbyteční – když je papež (aspoň v něčem) neomylný? Nebo si myslíte, že jsme ta správná církev, vše děláme dobře a tak už proroky nepotřebujeme?

Pokud říkáme, že Bible není jen o tom, co bylo, ale je i o nás, tak musíme přiznat, že není jen o nás - těch obyčejných hříšných, ale i o těch, které považujeme za moudré a vážené. Jako v dobách na přelomu Staré a Nové Smlouvy. Stejně jako tehdy, tak i pro dnešní „vážené a moudré“ je těžké si přiznat, že můžou být taky na druhé straně. Jako tenkrát i dnes mnozí disponují mocí a penězi.

Snaží se současně proplout i se světem. Pro „dobro národa a církve“. A můžeme se ptát, kdo má pravdu. No, přece já – protože já mám moc od Hospodina - když jsem dostal ten „úřad“.

Opravdu to tak myslel?

Ale někteří „mocní“ možná nevědomě, někteří vědomě, slouží nedobře. Ale jak se dostat k pravdě - kdo je kdo? Pod vlivem současných i minulých událostí  neustále musíme hledat své místo a to platí o všech. Žádná hierarchie, tak jako kdysi, není ta nejlepší. Ti kvalitní, jako papež František, jsou spíš výjimkou. Netvrdím, že vždy musí být do něčeho namočena, jako u kauzy Bezák. U někoho jen překáží „škatulky“ zákonictví. Nehledá se správný obsah do „nádoby“. Nebo se jen bojí. Ale někteří jsou hodně namočeni, jako u kauzy Bezák. I naše hierarchie může stát někde jinde. I když si to nepřipouští. Tím nechci tvrdit, že všechno je špatně. I velerada pravděpodobně odvedla kus dobré práce pro národ (a není to myšleno ironicky). Ale selhala v jedné důležité věci....

U biskupa Baxanta byl „jen“ problém – co na to řeknou lidi. Aby ta nepravost moc nekřičela. Ne – co se skutečně stalo, ale – jak se přijme již dopředu hotový výsledek, když jel na vizitaci do Trnavy. Ale to není zas tak velký problém. Vždyť se můžeme vymluvit na „tajemství svatého otce“ a laici – ti tomu nemůžou rozumět. A svědomí... Vždyť se musí poslouchat. Vůbec neměl problém s otázkami k vizitaci. Jaké bylo jeho svědectví? Co tím říká o sobě?

A pravda?  Život v naprosté oddanosti k pravdě také předpokládá ochotu přijímat nesouhlas jiných. Jediný způsob, jak si ověřit, že naše mapa (myšlenkové schéma) platí, je vystavit ji kritice a ohrožení ze strany tvůrců ostatních map. Jinak žijeme v uzavřeném systému – pod skleněným zvonem... Dýcháme stále znovu zkažený vzduch a stále více se utvrzujeme ve svých sebeklamech. 1)

Škoda jen, že ten strach z pravdy je tak velký. Polovina biskupů se bála přijmout skupinky věřících v akci „navštivte svého biskupa“ k případu trnavského arcibiskupa. A tam, kde je přijali, ukazovali „vstřícnost“ jen monologem.

....Armáda (církev) proto vyvinula pravý opak terapeutické skupiny. Vojáci nejsou od toho, aby mysleli, velitelé nejsou vybíráni ze skupiny, ale určováni shora, úmyslně obklopeni aurou autority. Závislost vojáků na svém veliteli je přímo přikazována. Podle povahy operace armáda vědomě podporuje přirozeně se rodící závislost jedinců na své skupině. V situacích jako My lai (kauza Bezák) se voják ocitá v téměř neřešitelné situaci. Na jedné straně si může matně vzpomínat na lekce o tom, že není povinen postupovat proti svému svědomí, a že se musí umět samostatně rozhodnout a odmítnout uposlechnutí rozkazu, který by byl v rozporu se zákonem. Na druhé straně však armáda (církev) a její složky dělají vše proto, aby vojákův (nižší stupeň) úmysl na vlastní úsudek nebo na neuposlechnutí rozkazu byl tak bolestný, obtížný a nereálný, jak je to jen možné. Kdoví, zda rozkazy roty Ch. nezněly “zabít vše, co se hýbe”. Čekali bychom pak masové vzbouření?

Nemohli bychom tedy předpokládat, že aspoň několik jednotlivců bude mít tolik odvahy, aby se postavili proti svým „velitelům“ (zastání Bezáka)? Ani ne. Styl chování skupiny je podobný chování jednotlivce. To proto, že skupina je organismus. Funguje takřka jako jedna bytost...2)

Psychologická schémata platí obecně. “Všichni za jednoho“ Stejně tak církevníci. Ti se navíc odvolávají k samotnému Hospodinu s mocí nařizovat a k povinnosti (pro ostatní) poslouchat. Ale často jsou jen úředníky. Nejsou učiteli, otci, či manažery. Jen do všeho trochu fušují. Paragrafy především. Co mi dnes dává biskup – ten, který se tak rád vydává za následovníka apoštolů? (Výjimka potvrzuje pravidlo.) Pro rady a vzdělání si chodím k jiným. Tam, kde nacházím pokoru a moudrost. A není to proto, že by je nechal biskup vyrůst. Spíš - vyrostli jemu navzdory. A to nemocné církevní instituce nejsou ochotné si přiznat.

Obrázek si můžeme dokreslit i z jiného zdroje a tak se mozaika doplňuje. Bible není jen o nás, ale i o těch mocných. Zdá se, že se stírá rozdíl mezi izraelskými náboženskými lídry před 2000 lety a těmi dnešními. Nebo s těmi před 100-200 lety.3) Jak podobné chyby a postoje se stále opakují.

V době, kdy ŘKC v Evropě už skoro nikoho nezajímá, stále se snaží udržet svoji politickou a náboženskou moc. Ono stačí otevřít tu Knihu a v ní pozorně číst. Nejen si všímat velekněze, velerady, zákoníků. Ale i apoštolů (dohady, kdo bude na pravici a po levici, Petrova selhání, ... ). Proč by jsme dnes měli být jinačí?

Po II.VK se církev začala omlouvat za středověk. Ale, i kdyby to stihla už po padesáti letech od bezpráví - je to pozdě. Sice se několik církevních osobností Bezáka zastalo, ale na konkrétní čin se po roce a půl vzmohl jen kardinál Vlk. Nerozumím jen, proč osobně těžce nesl protesty věřících na Petrově. Což v nich nebylo víc pravdy, než u dvou biskupských konferencí dohromady? Proč tak vadily biskupům pokojně držené fotografie pana arcibiskupa? Svědomí Mt 5:23-24 4) ? Dokáže se dnes vnímat kontext Písma?

Byla tady i snaha nabídnout arcibiskupovi Bezákovi „práci“ na Svaté hoře u Příbrami. V té době o to stál; ale ten strach z nuncia... Inu, když jde o velké finanční operace a nejmocnější kardinály, tak i milosrdenství jde stranou. Zatím, co jeden z českých biskupů pomohl Bezákovi ke dnu; stejně, jako kněz a levita obešli obloukem  zbitého a okradeného, tak ani nikdo z hierarchů se nechtěl umazat a z dálky obešli ne muslima, či Róma, ale svého bratra ve službě. Jen, abych si to nerozházel u kurie...  Ale, koho to zajímá – my máme zákon a podle toho zákona je nečistý. Peníze z Trnavy, ty nečisté nejsou? Proti čemu se Róbert provinil? Měl spravedlivý soud?  Podle jakého zákona? Podle zákona mafie – promluvil – a to se neodpouští.

Nevím, co je pro ně horší moment. Přiznat si svoje selhání nebo strach z mocných... Zatloukat a zametat je pro mnohé, i docela obyčejné kleriky stále „svaté“. Vysvětlují to tím, že nechtějí poškodit církev. Dodnes nepochopili, že instituce není církev a církev se mnohem víc skládá z obyčejných lidí. A právě účinnost Evangelia se projevuje ve vyznání svého selhání. Stejně, jak tomu bylo nejen u apoštolů, ale i třeba u krále Davida. Nebáli se nám o tom napsat. Proto s nimi Hospodin počítal ve svých plánech. O tom je ta radost. Hospodin s námi počítá, když si svoje pochybení dokážeme přiznat. V tom je život!

Jak ten sliz (na Slovensku) některým hodnostářům od úst přímo tekl! To si opravdu myslíte, že nevěřící svět je tak hloupý a nevidí to? Čím se lišíte od dnešních „politiků“? 5) Taky problém ignorují a čekají na další skandál, aby se na ten první zapomnělo. Ten konzervativní a věrohodný pán, který se na rozdíl od některých biskupů osvědčil i za totality (nejen Bratislavský Velký pátek), František Mikloško, se vyjádřil o slovenské hierarchii, že je směšná. 6) Jak to vypadá u nás?

Neříkám, že církev končí. 7) Ale ptám se: „Není ta vaše instituce největší brzdou? Není církev už jinde?“ Často pro vás ta „nejnižší“ úroveň je zdravější.

Nikdy, tak jako dnes, jsem si neuvědomoval, jak je Bible o nás. Nejen o mně, jak jsem to opět pokazil. Ale i o těch mocných, kteří stále „křižují“. Ještě máme čas to vyznat. Svoje „svědectví“, finanční machinace i strach se zastat svého bratra. Nejde jen o Róberta a jeho rodinu. Trnavská arcidiecéze na krátký čas zažila biskupa, který dokázal oslovit. Otevřel se světu a zapsal se do srdcí, nejen věřících. To, co přitahovalo, dostalo „za vyučenou“. Bez vysvětlení, jen z „moci úřední“. Lhostejnost ke škodám, které se napáchali na věřících diecéze.

Ta kauza se dotýká mnohem většího prostoru, než je Slovensko. Není to selhání jednotlivce. Celý systém hierarchie je nemocný. Pozná se to po ovoci. Jaké je ovoce za posledních 100, 200 let? Kolik důchodců dokážete oslovit barokní pouťovou parádou? A kolik jich za dalších 10 let zbude? Nebo si myslíte, že mladí, nezdravě zakonzervovaní to zachrání? A když se posunou výš, co jim nabídnete? Tady hledejte odpověď - proč nejste přitažliví. 8) Někteří jste pomohli  a většina z vás toleruje likvidaci biskupa, který byl i na české poměry nadprůměrný – na rozdíl od mnohých úředníků, třeba v Hradci. Vyrovnat cesty Páně potřebuje každý. Jinak  jsme jen tráva ve větru. Stačí otevřít Evangelia a číst ty příběhy. Už máte jen nepatrnou moc. Peníze z restitucí se brzy rozkutálí. Může být devizou věrohodnost?

Co mne nejvíc zaskočilo - strach biskupů. Nebyly zapotřebí velké hrdinské činy. Třeba navzdory – nebát se a nechat u nás arcibiskupa Róberta jako řádového kněze na Svaté hoře. Tenkrát o to ještě stál.  Nebo odejít ze služby a tím podpořit papeže Františka. Pokud by se k tomu odhodlali 3 biskupové, pravděpodobně by se vše pohnulo. Dá se v tomto systému podivné poslušnosti něco zachránit? Nebo touha po moci je tak veliká? Časem se zapomene, ale ani staletí – bez obrácení - tu nepravost před Hospodinem neukryjí.

                                  

Poznámky:

1)  Scott Morgan Peck   Nevyšlapanou cestou  str. 42

2)  Scott Morgan Peck  Lidé lži  výpisky viz  http://www.klubslunicko.cz/slunce/peck.htm

Americký psychiatr a psycholog Peck začínal svoji kariéru v armádě. Později založil nadaci pro budování komunit a jako expert pracoval i pro církevní prostředí a řeholní řády. Ve svých knihách ukázal podobnost chování a organizace v armádě a církvi. Na jejich obtížnou reformovatelnost. Na rozdíl od komunitního vystupování (společenství) prvotní církve.

3)  Tomáš Petráček Církev, Tradice, Reforma, Bible a moderní kritika a mnoho dalších zdrojů.

4)  B21 Mt 5:23 Proto když bys přinášel na oltář svůj dar a tam si vzpomněl, že tvůj bratr má něco proti tobě, 25 nech svůj dar tam před oltářem a jdi se nejprve smířit se svým bratrem. Teprve potom přijď obětovat svůj dar.

5)  Nikdo to za nás neudělá viz TEDx   Gábor Maté  viz  https://www.youtube.com/watch?v=IqQHZa50G-8

6)  Pod lampu po 17. min.  https://www.tyzden.sk/podlampou/36441/pod-lampou-slovensko-cesko-a-svet-2017/

7)  Scott Morgan Peck  V jiném rytmu  1987

str.: 42

...sestkával jsem se se stejným jevem: nedostatkem komunit  a voláním po komunitách. Tento nedostatek  a volání jsou obzvlášť srdcervoucí na místech, kde by člověk opravdovou komunitu očekával: v církvích.

str.: 194

Instituce mají tu vlastnost, že udržují samy sebe při životě, aniž berou v potaz vlastní vhodnost. Většinou pracují dále i dlouho poté, co přestaly být užitečné. Je to čistě záležitost setrvačnosti. A čím větší instituce – čím víc zaměstnanců a cihel a malty – tím větší je setrvačnost a sebezáchovná síla.

str.: 215

Ale dvě nejvýznamnější a nejvlivnější instituce v této zemi – křesťanská církev a federální vláda – se zdají být změnám nepřístupné, zdají se být neschopné či neochotné přijmout pravidla komunity, která by napomohla „revoluci“ a zachránila nás.

str.: 219

….občas se mi zdá, že je druhý příchod Ježíše Krista nezbytný. Nemám na mysli jeho tělesný příchod. Chovám v sobě vlastně hlubokou skepsi vůči církvi, která sedí a čeká, až se objeví spasitel. Spíše mluvím o znovuvzkříšení Kristova ducha, který by se na církvi projevil, kdyby ho věřící začali brát vážně. Hovořím o vzkříšení „revoluce“ na Zelený čtvrtek.

str.: 240

Nebude to snadné. Budete mít strach. Často budete mít pocit, že nevíte, co děláte. Budete mít problémy s přemlouváním lidí, aby se k vám přidali. Ze začátku se jich mnoho bude zdráhat podstupovat oběti s tím spojené, a ti, kteří k tomu budou ochotní, se budou bát zrovna jako vy. Jakmile začnete, bude to frustrující. Vznikne chaos. Většina bude uvažovat o odchodu a někteří skutečně odejdou. Ale vytrvejte. Postupujte dále k prázdnotě. Bude to bolet. Zažijete hněv, úzkost, depresi a snad i zoufalství. Jděte ale dále do noci. Nezastavujte se v půli cesty. Bude se vám možná  zdát, že umíráte, ale jděte dál. Náhle se ocitnete v křišťálovém vzduchu na vrcholu hory a budete se smát a plakat a cítit se živí, jako už dlouho ne – možná živější než kdy předtím.

8)  Olomoucká arcidiecéze hledá způsob, jak to udělat, aby jejich katolictví bylo přitažlivé. Žádný marketing nepomůže, pokud nebude věrohodná.

Pozrieť diskusiu

Fungujeme vďaka finančnej podpore našich čitateľov a pravidelných podporovateľov. Ďakujeme.

Podporte nás aj vy, aby sme vám mohli priniesť ďalšie kvalitné články.

Podporiť pravidelnou sumou Podporiť jednorazovo