Proslov kardinála Saraha na konferenci k 10. výročí vydání Summorum pontificum

Proslov kardinála Saraha na konferenci k 10. výročí vydání Summorum pontificum

Kardinál Sarah uvádí, že k 10. výročí vydání listu motu proprio Summorum pontificum Benedikta XVI. hovoří s velkou radostí, protože jde o téma, které je velmi důležité pro život Církve i pro budoucnost liturgie. Zaměřuje se na to, jak by se toto motu proprio mělo aplikovat v jednotě a míru.

Summorum pontificum, vydané 7. července 2007, bychom měli vnímat v kontextu „liturgického hnutí“, které probíhá od začátku 20. století. Záměrem papeže Pia X. bylo „obnovit liturgii, aby její poklady byly přístupnější a aby se znovu mohla stát zdrojem autenticky křesťanského života“. Jedním z nejlepších plodů tohoto hnutí byla konstituce o posvátné liturgii Sacrosanctum concilium Druhého vatikánského koncilu. Liturgické hnutí zahájené Piem X. nebylo nikdy přerušeno a pokračuje dodnes, O čem Summorum pontificum pojednává? „Emeritní papež rozlišil mezi dvěma formami stejného římského ritu: takzvanou „řádnou“ formou, odkazující na liturgické texty římského misálu revidovaného podle pokynů Druhého vatikánského koncilu, a formou označenou jako „mimořádná“, která odpovídá liturgii používané před liturgickým aggiornamentem. V současné sobě jsou tedy v římském neboli latinském ritu platné dva misály: misál blahoslaveného papeže Pavla VI., jehož třetí vydání je z roku 2002, a misál svatého Pia V., jehož poslední vydání promulgované svatým Janem XXIII. se datuje do roku 1962.“

V dopise biskupům, který motu proprio doprovázel, papež Benedikt XVI. jasně vysvětlil, že účelem jeho rozhodnutí o současné existenci dvou misálů nebylo jen naplnit přání určitých skupin věřících, kteří mají vztah k liturgickým formám existujícím před Druhým vatikánským koncilem, ale také umožnit vzájemné obohacování těchto dvou forem stejného římského ritu, jiným slovy, nejen jejich pokojnou koexistenci, ale také možnost jejich zdokonalování tím způsobem, že se zdůrazní ty nejlepší prvky, které jsou pro každou z nich charakteristické.“ Ve farnostech, kde Summorum pontificum implementovali, zaznamenali větší horlivost věřících i kněží a „pozitivní duchovní vývoj ohledně způsobu, jakým lidé prožívají eucharistické liturgie podle řádné formy, především znovuobjevení postojů vyjadřujících úctu k Nejsvětější svátosti, jako je klečení, a také větší míru soustředění vyznačující se posvátným tichem, které by se mělo pojit s důležitými okamžiky oběti mše svaté, aby kněží i věřící měli možnost zvnitřnit si slavené tajemství víry.“

Rity tridentského misálu je nutné vysvětlovat těm, kteří s nimi nejsou seznámeni. Je nutné dokončit dvojjazyčné misály, aby je laici měli při mši k dispozici. Je také velmi důležité zdůrazňovat kontinuity mezi dvěma misály vhodnou katechezí, ačkoli to někdy není snadné. „Liturgii je nutné neustále reformovat směrem k větší věrnosti její mystické esenci. Tato „reforma“, která nahradila skutečnou „obnovu“ zamýšlenou Druhým vatikánským koncilem, však byla většinou prováděna v povrchním duchu a na základě pouze jednoho kritéria: za každou cenu potlačit dědictví, které je nutné vnímat jako zcela negativní a zastaralé, a vyhloubit tak propast mezi dobou před koncilem a dobou po koncilu. Přitom stačí znovu sáhnout po konstituci a posvátné liturgii a poctivě ji číst, bez falšování jejího významu, aby se ukázalo, že skutečným záměrem Druhého vatikánského koncilu nebylo zahájit reformu, která by mohla posloužit k rozchodu s Tradicí, ale právě naopak, znovu objevit a potvrdit Tradici v jejím nejhlubším smyslu.“

To, co se nazývá „reforma reformy“, by se mělo vlastně přesněji nazývat „vzájemné obohacování ritů“. „Zvláštní péče, kterou je nutné liturgii věnovat, nutnost mít ji ve velké úctě, starat se o její krásu, její posvátný charakter a zachování správné rovnováhy mezi věrností Tradici a oprávněným vývojem, a tedy absolutně a radikálně odmítat jakoukoli hermeneutiku diskontinuity nebo přelomu: to jsou základní prvky v srdci veškeré autentické křesťanské liturgie.“ Krize, která posledních padesát let otřásá Církví, je spojená s krizí liturgie, jak zdůrazňuje Benedikt XVI.

Druhý vatikánský koncil chtěl podpořit aktivnější účast laiků. Některé iniciativy tímto směrem byly přínosné, jiné však přinesly katastrofální výsledky. Aktivní účast věřících „není o výhradně vnější činnosti a rozdělení různých rolí a funkcí při liturgii, ale o intenzivně aktivní vnímavosti“. „Kvůli závažné krizi víry, nejen na úrovni křesťanských věřících, ale také a zvláště mezi mnoha kněžími a biskupy, jsme ztratili schopnost chápat eucharistickou liturgii jako oběť (….) Často se vyskytuje svatokrádežná tendence redukovat mši svatou na prosté společné jídlo, slavení profánního svátku, oslavování komunity sebou samou, nebo ještě hůře, hrozivého rozptýlení z životního trápení, které ztratilo smysl, nebo ze strachu setkat se tváří v tvář s Bohem (…) Mše svatá však není rozptýlení. Je to žijící oběť Krista, který zemřel na kříži, aby nás osvobodil z hříchů a smrti, a zjevil tak lásku a slávu Boha Otce.“

Mnozí církevní představitelé stále ještě podceňují závažnou krizi, kterou Církev prochází: relativismus v doktrinální, mravní a disciplinární nauce, závažné nešvary, desakralizaci a trivializaci posvátné liturgie, toliko společenský a horizontální pohled na poslání Církve.“ „Mnozí jsou přesvědčeni a sebevědomě prohlašují, že Druhý vatikánský koncil přinesl skutečné jaro v Církvi. Zvyšující se počet církevních představitelů však toto „jaro“ považuje za odmítnutí, zřeknutí se staletého dědictví, či dokonce za radikální zpochybnění její minulosti a Tradice. Politické Evropě se vytýká, že opouští či popírá své křesťanské kořeny. Je však nesporné, že jako první své křesťanské kořeny a svou minulost opustila pokoncilní katolická církev.“ „Dochází dokonce k „reinterpretaci“ či „rekontextualizaci“ evangelií a jejich přizpůsobování Západní kultuře.“

V 60. letech jeden francouzský biskup prohlašoval, že musíme nově pochopit Kristův plán spásy a že v dřívějších dobách Církev nechápala poselství evangelia správně. Nemůžeme se pak divit současnému neutěšenému stavu na úrovni liturgie, doktríny i morálky. „Mnozí odmítají připustit si, že dobrovolnou demolicí doktrinálních, liturgických a mravních základů Církev pracuje na sebezničení. Zatímco stále více hlasů vysoce postavených prelátů tvrdošíjně opakuje zjevné doktrinální, morální a liturgické omyly, které už byly stokrát odsouzeny, a pracují na zničení zbytků víry, kterou lid Boží ještě má, zatímco bárka Církve brázdí bouřlivé moře tohoto dekadentního světa a narážejí do ní vlny, takže se už plní vodou, stále více církevních představitelů a věřících křičí: Všechno je v naprostém pořádku! Skutečnost je však zcela odlišná.

Liturgie by měla vést k jednotně, zatím je však místem střetů. O tradiční liturgii mají zájem i mladí lidé, což je skutečné znamení našich časů. „Rozhodně odmítám ztrácet čas stavěním jedné liturgie proti druhé nebo misálu sv. Pia V. proti misálu bl. Pavla VI: Jde spíše o to vstoupit do velkého ticha liturgie, nechat se obohacovat všemi liturgickými formami, ať už jsou latinské nebo východní. Bez tohoto mystického rozměru ticha a bez kontemplativního ducha zůstane liturgie příležitostí k nenávistnému rozdělení, ideologickým konfrontacím a veřejnému ponižování slabých těmi, kteří si uzurpují autoritu, namísto toho, aby byla místem jednoty a společenství v Pánu.“

Velké množství věřících za poslední desetiletí bylo vystaveno a hluboce se trápilo povrchním, zničujícím subjektivismem slavení“. Je čas přivést je zpět do společného domova. Krize v Církvi a krize oslabování víry je do velké míry spojená s naším přístupem k liturgii. „Summorum pontificum je tedy třeba aplikovat velmi opatrně: ne jako negativní a zpátečnické opatření zaměřené na minulost nebo jako prostředek budování zdí a vytváření ghetta, ale jako důležitý a skutečný příspěvek dnešnímu i budoucímu liturgickému životu Církve a také liturgickému hnutí naší doby, z něhož stále více lidí, především mladých, čerpá tolik pravdy, dobra a krásy.“

Překlad Marie Tejklová

Písnička na závěr

Pozrieť diskusiu

Fungujeme vďaka finančnej podpore našich čitateľov a pravidelných podporovateľov. Ďakujeme.

Podporte nás aj vy, aby sme vám mohli priniesť ďalšie kvalitné články.

Podporiť pravidelnou sumou Podporiť jednorazovo