Hlas Afriky v Římě

Hlas Afriky v Římě

V Římě v sobotu skončila čtyřdenní konference africké církve s názvem Africká křesťanská teologie: Vzpomínky a misie pro 21. století. Skončila stejně tiše jako začala, bez většího zájmu. Za účasti mnoha kardinálů, biskupů, kněží, teologů a laiků se sympozium zaměřilo na aktuální problémy církve a společnosti v různých částech Afriky.

Přestože se konference věnovala řadě aspektů specifické situace partikulárních církví v Africe, několik silných vyjádření zaznělo i k nejožehavějšímu tématu posledních měsíců a možná celého pontifikátu argentinského papeže, k přijímání pro znovusezdané rozvedené, které je podle kritiků jen zástěrkou pro rozvolnění pravidel pro všechny lidi žijící v takzvané neregulérní situaci. Paulinus Odozor, organizátor konference a uznávaný specialista na morální teologii, profesor na americké univerzitě Notre Dame, kterého v roce 2009 Benedikt XVI. jmenoval do přípravné komise synodu afrických biskupů, v rozhovoru pro Crux nastínil africký pohled na tuto otázku.

Podle Odozora si africká církev vyřešila otázku svátostí pro lidi v neregulérních situacích už před mnoha lety a nic se pro ni v tomto ohledu nezměnilo ani s papežovou exhortací. Konečné rozhodnutí? Kdo není v milosti posvěcující, k přijímání nemůže. Jedná se o všeobecný konsenzus, znovusezdaní či polygamisté vědí, že k přijímání nemohou a pravidla akceptují, říká Odozor. Ten je mimochodem absolventem největšího kněžského semináře na světě, Bigard Memorial Seminary v Nigérii, kde se na kněžství připravuje až tisíc bohoslovců. 

Tato skutečnost jen potvrzuje, že černý kontinent je spolu s Asií nejdynamičtější částí světové církve. I proto si zaslouží pozornost, které se mu příliš nedostává. Naopak, někteří biskupové shlížejí na konzervativnější Afričany z patra. Zatímco skandální výrok německého kardinála Waltera Kaspera o tom, že by se Afričané na synodě o rodině pro jistotu neměli zapojovat do diskusí, protože jim nerozumí, je notoricky známý, rovněž bývalý primas zdecimované belgické církve Godfried Danneels smetl ze stolu názor, že by naděje mohla přijít z Afriky a podotkl, že afričtí biskupové se možná ještě jednou budou u těch belgických učit, jak se vypořádat se sekularizací.

Kardinál Onaiyekan: Pravidla je třeba dodržovat

Stejnou rezistenci africké církve vůči připouštění lidí v neregulérních svazcích ke svátostem vyjádřil i John Onaiyekan, ještě Benediktem XVI. jmenovaný kardinál a arcibiskup nigerijské Abujy, jehož diecéze je zasažena islámskými teroristy z Boko Haram. Onaiyekan dokonce vloni přežil pokus o vraždu, když na jeho auto cestou z Beninu do Nigérie začali střílet ozbrojenci. Kardinálovi se tehdy nic nestalo, dlouhodobě však kritizuje nigerijskou vládu, že nedělá pro křesťany dost.

Podle Onaiyekana neexistuje v africké církvi žádná zásadní debata o Amoris Laetitia a eucharistii pro znovusezdané, protože lidé přijímají tradiční nauku a tedy i zákaz. „Katolíci i nekatolíci v Africe jsou přesvědčeni, že existují určitá pravidla, která je třeba dodržovat. Že někdo není exkomunikován ještě neznamená, že může přijímat eucharistii.“ Stejná situace je podle kardinála s polygamisty, kteří si také uvědomují svoji situaci a přijímání se nedožadují do doby než dají svůj život do pořádku. Pevnost nauky v oblasti manželství údajně zvyšuje kredit katolické církve mezi jinými náboženskými uskupeními.

Kardinál Onaiyekan na demonstraci hnutí Bring back our girls usilujícího o návrat děvčat unesených ze školy ve městě Chibok

Kardinál říká, že papež František je populární mezi jeho muslimskými přáteli, protože nestaví rovnítko mezi islám a terorismus. Podle něj je sice pravda, že islám není teroristické náboženství, ale je třeba se vypořádat s faktem, že většina teroristů jsou muslimové. Kardinál se pro Crux vyjádřil také k novému americkému prezidentovi. Onaiyekan uvedl, že řada Nigerijců doufala, že Donald Trump bude méně opatrný než Barack Obama a pomůže Nigérii čelit hrozbě islámského terorismu, ale žádné konkrétní změny dosud nenastaly. 

Zoufalá situace na severu Nigérie dokonce v lednu přiměla Onaiyekana k nezvykle silnému vyjádření, když pohrozil vládě, že pokud nezajistí pořádek, lidé vezmou spravedlnost do svých rukou. „Má-li se církev zachovat zodpovědně, měli bychom se toho my biskupové organizačně chopit, nakoupit pušky a rozdělit je mezi lidi. Každý má právo na sebeobranu, když nemá jinou alternativu,“ řekl Onaiyekan.

V boji proti epidemii AIDS pochválil Ugandu, která dosáhla výborných výsledků s programem ABC - (A)bstinence, (B)e faithful, (C)ondoms. Ugandská mládež je řadu let vedena k tomu, aby neměla předmanželský sex a v manželství byla věrná. Kondomy jsou prezentovány až jako poslední možnost. Počet nakažených se za dvacet let snížil z téměř třiceti na sedm procent populace. Naproti tomu v Jižní Africe, kde se prevence zaměřovala téměř výhradně na užívání prezervativů a nikoliv na změnu chování, k žádné velké redukci počtu nakažených nedošlo. 

Kardinál Arinze: Nejsem konzervativní, jsem normální

Africkou stálicí ve Vatikánu je dnes už čtyřiaosmdesátiletý, přesto stále stejně robustní a energický, kardinál Francis Arinze. Bývalý prefekt Kongregace pro bohoslužbu a svátosti, jehož místo dnes zaujímá jiný Afričan, kardinál Robert Sarah z Guineje. Arinze je potomkem kmene Igbo, narodil se jako Anizoba Arinze animistickým rodičům a jako devítiletý chlapeček se i přes jejich odpor dal pokřtít a začal používat jméno Francis, které získal při křtu.

Ve třinácti letech se rozhodl vstoupit do semináře, ale jeho otec mu to zakázal, protože by nemohl mít děti. On však pod vlivem dnes beatifikovaného nigerijského trapisty Cypriána Iwene Tansiho (1903-1964) do semináře stejně odešel. Anizobova, tedy vlastně Francisova, matka konvertovala ke katolické církvi krátce před jeho kněžským svěcením v roce 1958 a přijala jméno Bernadetta, otec konvertoval v druhé polovině šedesátých let a přijal jméno Joseph. 

Arinze je sebevědomý a hrdý na svůj původ, ostatně jeho nejnovější kniha, kterou napsal spolu s kardinály Robertem Sarahem, Christianem Tumim, Théodore Sarrem, arcibiskupem Samuelem Kledou a dalšími osobnosti africké církve se jmenuje Nová Kristova vlast - Afrika. V knize Afričané pozvedají hlas proti návrhům kardinála Kaspera na synodách o rodině. Když ale na to přijde, umí Arinze střílet do vlastních řad. Podobně jako Sarah nejednou protestoval proti liturgickým přehnanostem, které mají v Africe hlavně podobu tance. 

Kardinál Arinze při přednášce o liturgii

V rozhovoru s Johnem L. Allenem jr. opět Arinze tanec při mši kritizoval, ačkoliv je významnou součástí africké kultury a Afričané vždy ponesou obětní dary jiným způsobem než třeba Američané. Pochválil naopak vysokou míru zájmu o církev, a jistou míru sociální kontroly, aby například nebyl na kněze vysvěcen ten, kdo je ve svém povolání zjevně nejistý. Připustil, že africká církev je konzervativní, ale nevidí na tom nic špatného, protože dva plus dva jsou vždycky čtyři. (Odlišný názor má jezuita Antonio Spadaro, šéfredaktor listu La Civiltà Cattolica a důvěrník papeže Františka, který napsal na Twitter: „Teologie není #matematika. 2 + 2 v #teologii může být 5. Protože má co dělat s #Bohem a skutečným #životem #lidí.“)

Arinze také zmiňuje, že v každé zemi má rodina nějaké problémy, například v Africe to není problém s rozvody, ale s polygamií. Když muž chce syna a jeho žena mu jej nedokáže dát, najde si jinou ženu, aniž by tu první opustil. V čem je takový polygamista horší než ten kdo se rozvedl a uzavřel civilní sňatek? Případy jsou z hlediska katolické morálky analogické, lze na ně aplikovat stejnou logiku.

Podle kardinála Arinzeho je v mnoha ohledech křesťanství víc napadáno v Evropě než v Africe. Když jde po letišti v klerice, namísto pasu od něj lidé chtějí požehnání. Být konzervativní je normální. Jestli čeká na papeže z Afriky? Nemyslí si, že je relevantní, odkud papež pochází. Důležité je, jestli dokáže přinést to, co se od něj očekává. Pokud toho není schopen, nezáleží na tom, jestli je ze stejné vesnice. Jediné, na čem záleží totiž je, jestli je to katolík.

Odkaz na odkazy 

Fungujeme vďaka finančnej podpore našich čitateľov a pravidelných podporovateľov. Ďakujeme.

Podporte nás aj vy, aby sme vám mohli priniesť ďalšie kvalitné články.

Podporiť pravidelnou sumou Podporiť jednorazovo