Ateismus nám také nastavuje zrcadlo

Ve dnech 15.-20. 4. 2014 se konal v Olomouci 49. mezinárodní filmový festival AFO, kterého se jako host zúčastnil také známý teoretický fyzik prof. Lawrence M. Krauss, vedoucí činitel Origins Project na Arizona State University a autor bestsellerů jako The Physics of Star Trek a Vesmír z ničeho. Je jedním z prvních fyziků, který přišel s konceptem, že většina hmoty a energie ve vesmíru tkví v prázdném prostoru a je známá pod pojmem "temná energie", nebo "skrytá energie" a velkým kandidátem na zdroj temné energie je energie vakua. Krauss také formuloval model, ve kterém vesmír mohl potenciálně vzniknout z "ničeho". Populárně to popsal ve své knížce A Universe from Nothing, která vyšla v r. 2012. Krauss ve svých vystoupeních tvrdí, že fyzikální zákony dovolují, aby byl vesmír "stvořen" z ničeho bez jakýchkoli nadpřirozených zásahů a vlastnosti takového vesmíru by byly přesně takové, v jakých žijeme. Prof. Krauss se aktivně věnuje propagaci vědy, kritického myšlení a ateismu. Na toto téma přednesl na AFO přednášku a také převzal hlavní Cenu AFO za osobní přínos popularizaci vědy. V roce 2013 vznikl film Nevěřící, který sledoval osudy Laurence M. Krausse a Clintona R. Dawkinse (evoluční biolog) na jejich cestách po světě a mapoval jejich diskuse na téma vědy, rozumu a kritického uvažování, hluboké kritiky náboženství a pověr. Clinton R. Dawkins je britský zoolog, etolog a biolog. Na širší veřejnost má vliv jako popularizátor evoluční teorie a sociobiologie. Dawkins je ateista a ostře vystupuje proti náboženství, ve kterém spatřuje analogii počítačového viru šířícího se mezi lidskými mozky, jak popisuje ve svém eseji Viruses of the Mind z roku 1991. Oba vědci při svých přednáškách kritizují zastaralá dogmata a mýty a náboženství podrobují ostré kritice a tak při svých, dá se říct vtipných vystoupeních, provokují a zpochybňují zažité "konstanty". Jejich posluchači jsou hlavně lidé se středním a vyšším vzděláním, kteří se zajímají nebo hledají uspokojující odpověď na základní životní otázky.
Kromě toho se prof. Krauss zúčastnil besedy v TV programu Hyde Park, který je možné z archívu shlédnout na web adrese
http://www.ceskatelevize.cz/ct24/svet/270342-pribeh-vesmiru-podle-lawrence-krausse-rozpinani-a-nic-mozna/
První, co mne napadlo bylo, proč Bůh nezasahuje. Hned mne ale napadla odpověď, že má asi k tomu důvod a dokonce, že oba vědce využívá k tomu, aby "probudil" současnou spící Církev a co je ještě horší, také psychicky slepou. Bůh by je přece mohl obrátit podobně jako to udělal s Pavlem z Tarsu.
Vzhledem k tomu, že teologové a církevní hierarchie nejsou schopni vést s nimi kvalitní dialog, zamýšlel jsem se nad tím a dovoluji si předložit následující úvahu. Nejdříve bych chtěl připomenout to, že před několika lety kardinál Martini prohlásil nedlouho před ukončením pozemské pouti, že církev je 200 let pozadu. To bylo vážné konstatování a varování. Kolik věřících to znepokojuje? Je jenom pochopitelné, že v takovém případě se těžko vede kvalitní dialog, když teologie je zaostalá a není schopna držet krok s vědeckým poznáním. Co je vlastně člověku nabízeno? Spousta různých náboženství, ale ne uspokojivá odpověď, které z nich je správné. V rámci křesťanství se člověku nabízí stovky různých církví, ale ne, která z nich je správná. Pokusme se podívat na věc očima evangelia a co nám do dialogu nabízí Ježíš. A to si nedovoluji tvrdit, že je to  vyčerpávající.
Krauss a Dawkins ve svých vystoupeních vyzývají posluchače, aby si nepřestávali klást otázky a dívat se na věci kriticky, i když se to týká náboženství, které často obviňují z pokrytectví. Jenže ruku na srdce. Co to je, když se křesťané odvolávají na Bibli, během liturgie ji často okuřují a přitom ji nečtou a nedodržují? To přece vede na jedné straně k slepé poslušnosti nebo na druhé straně k extrémnímu fanatizmu. A to je přesně opak toho, co od nás očekává Bůh rsp. Ježíš. Ježíš hned na začátku svého působení vyzývá ke změně myšlení (Metanoja), ke kritickému posouzení svého náboženského postoje, protože se židé odchýlili od Mojžíše a proroků (Jan 5,45-47) a ne slepou poslušnost. Z evangelia víme, že zástupy se Ježíše neptali, nekladli otázky, ale učedníci se vyptávali na to, čemu nerozuměli (Mt 13,1-23). Ježíš nenabízí dogmata, ale katechezi s podobenstvími, což jsme bohužel opustili. Dnes se podobenstvím říká modely a bez modelů si přírodní vědy nedovedeme vůbec představit. Podobenství (modely) neuzavírají dogmaticky interpretaci předkládaného problému, ale naopak nechávají prostor k hlubšímu pochopení, nebo dokonce k opuštění daného modelu, pokud se najde lepší. Správná křesťanská katecheze vyzývá k růstu a rozmnožování hřiven a člověk je často k tomu tlačen (někdy i nepříjemným způsobem), pokud na to má. Ježíš nabízí člověku možnost koexistence, splní li podmínky jeho katecheze (Jan 15,1-17). Nabízí mu Dary Ducha Svatého (charismata), u kterých není pochyb, zda li má v tom Bůh prsty, nebo ne. Dokonce vysílá své učedníky s příkazem "uzdravujte nemocné, křiste mrtvé..." (Mt 10,8). Bůh je ochoten nám dát doklady s tou podmínkou, že na věci, které můžeme sami pochopit a ověřit si, doklad nedá ("jak to, že sami od sebe nerozeznáte?), ale na to, co si vlastními schopnostmi ověřit nemůžeme, je ochoten doklad dát ("....abyste věřili, že mám moc odpouštět hříchy, říkám ti, vstaň, vezmi své lůžko a jdi domů" - Luk 5,17-26). Křesťané při šíření křesťanství velice často zapomínají na Ježíšovy výroky: "Nečiním li skutky svého Otce nevěřte mi. Pokud však je dělám, i kdybyste nevěřili mně věřte těm skutkům, abyste poznali a uvědomovali si, že já jsem v Otci a Otec je ve mně" (Jan 10,37-38). Tady vidíme, že pakliže křesťané nekonají Boží skutky (zázraky), nauka, kterou předkládají se může jevit pozorovateli (hledajícímu) jako jedna z mnohých a nemusí ji přijmout. Ježíš vyzývá ke konání Božích skutků, protože tím člověk oslaví Boha ("konejte Boží skutky a tím oslavíte Boha"). Bůh nabízí lidem Boží Království jako společenský systém, který jsme tak říkajíc hodili přes palubu. A to není vina nevěřících, ale samotných křesťanů. Velice často hledajícím místo kvalitního pochopení Ježíšovy nauky nabízíme lidovou zbožnost, množení bezmyšlenkovitě memorovaných modliteb, nebo zastaralou, ale pěkně vyšperkovanou liturgii. Nedivme se, že to nemůže oslovit přemýšlivého člověka. Dovolím si ještě jednu poznámku. Z vlastní zkušenosti a ze zkušenosti mnoha mých bratří si dovolím tvrdit, že poctivý nevěřící se může přímo obrátit na Boha s prosbou: "Bože, pakliže existuješ, dej se mi poznat", atd. Prosba tohoto typu, je-li míněná upřímně, je vždy vyslyšená. Jinak by byl Bůh sám proti sobě.
To, že se hodně přírodovědců angažuje v ateistickém boji proti náboženství je bohužel ve velké míře naší vinou. Ateizmus parazituje na špatném náboženství a je jím dobře živen. Když nyní pozorujeme, že ateizmus se stává stále více a více agresivním, asi se potřebujeme lépe podívat, co zrcadlí zevnitř náboženství. O tom, kolik pokrytectví jsme měli a pořád máme v křesťanství, by se dalo hodně napsat. Podívejme se na jeden aspekt nedávné historie. V době renesance došlo v křesťanství ke střetu s reálným myšlením, konkrétně o střet s fyzikou (střet metafyziky Aristotelovy a Galileiho fyziky). Církev měla velkou moc, ale nesplnila požadavky doby. Giordano Bruno byl odsouzen k smrti, Galileo Galilei byl „úspěšně“ umlčen a tím dala Církev do ruky zbraně opozici. Až po dlouhé době byly spisy Galileiho a Koperníka vyjmuty z indexu. Jenže bitva už byla prohrána. Církev ztratila mnoho ze své prestiže. Pak zase byl dán na index Darwin a po čase zase vyjmut. Podobně spisy jezuity Teilharda de Chardin. Kdyby se teologie pořád držela přírodních věd, tak by se to nestalo. Vztah člověka k Bohu je podobný jako vztah neživé přírody k člověku. Ta se nenechá podmanit, ochočit, atd. Neživá příroda se řídí zákony naprosto neústupně a tvrdě. Když člověk tyto zákony zná, tak je může využívat ve svůj prospěch. Když je nezná, tak z nich může mít také škodu (oheň-požár). Podobně je to i s Bohem. Do jaké míry znám Boží plány, Boží vůli, zákony a chápu je, do takové míry mohu mít podíl na jejich využití. Bůh nám to nabízí. S tím souvisí touha po rozvoji člověka a touha po správném poznání. Hmota se drží svých zákonů a Bůh se drží svých zákonů.
Možná, že tažení ateistů proti křesťanství má nás křesťany probudit, abychom kriticky přehodnotili náš vztah k Bohu, do jaké míry dodržujeme evangelium, kde jsou naše slepé skvrny, ap. Jsem přesvědčen, že je nanejvýš nutné se zamyslet nad problematikou nutnosti úzké spolupráce teologie s přírodními vědami a na druhé straně, zdali by nebylo vhodné kriticky posoudit, nebo dokonce revidovat, výstavbu teologie na bázi filozofie.

Pavol Mikula, Praha

 

Fungujeme vďaka finančnej podpore našich čitateľov a pravidelných podporovateľov. Ďakujeme.

Podporte nás aj vy, aby sme vám mohli priniesť ďalšie kvalitné články.

Podporiť pravidelnou sumou Podporiť jednorazovo