Leonardo Boff: Papež je jedním z nás

Leonardo Boff: Papež je jedním z nás

Rozhovor s Leonardem Boffem; suspendovaným brazilským knězem a jedním z hlavních představitelů ultralevicové a Římem odsouzené teologie osvobození. Roku 1985 mu Joseph Ratzinger prostřednictvím své Kongregace pro nauku víry zakázal veřejně vystupovat, za Jana Pavla II. dostal zákaz vyučovat. Poté Boff opustil kněžství a byl tvrdým oponentem církve posledních dvou papežů. Dnes s nadějí hledí do budoucna.

Teologie osvobození v Latinské Americe – jste jistě jedním z jejích nejznámějších představitelů – nyní získala nový respekt díky papeži Františkovi. Jde také o rehabilitaci pro Vás osobně, po mnohaletých bojích s papežem Janem Pavlem II. a s jeho nejvyšším obhájcem nauky, Josefem Ratzingerem, který se později stal papežem Benediktem XVI.?

František je jedním z nás. Udělal z teologie osvobození společné vlastnictví církve. A rozšířil ji. Když dnes někdo mluví o chudých, musí mluvit také o Zemi, protože také ona je dnes drancována a zneužívána. „Slyšet křik chudých“ znamená slyšet křik zvířat, lesů, celého týraného stvoření. Celá Země křičí. Papež také říká – a cituje tím název jedné z mých knih – musíme současně slyšet křik chudých a křik Země. A zajisté chudí i Země potřebují osvobodit. Sám jsem se nedávno tímto rozšířením teologie osvobození zabýval. A také to [tato ekologická dimenze] představuje zásadně nový aspekt v encyklice Laudato Si.

K osobnímu setkání s papežem ještě nedošlo?

On [papež František] se snaží o smíření s nejvýznamnějšími představiteli teologie osvobození: s Gustavem Gutierrezem, Jonem Sobrinem a stejně tak se mnou. Řekl jsem mu ohledně papeže Benedikta – respektive Josefa Ratzingera – „Ale ten druhý je přeci jen ještě naživu!“ On s tím nesouhlasil. „Ne,“ řekl, „Il Papa sono io“ – „Já jsem papež!“ Naše návštěva byla vítaná. Tady je vidět jeho odvaha a rozhodnost.

Proč se Vaše návštěva u papeže neuskutečnila?

Dostal jsem pozvání, a dokonce jsem už přiletěl do Říma. Ale přesně ten den, hned po zahájení [druhé] synody o rodině v roce 2015, 13 kardinálů – byl mezi nimi německý kardinál Gerhard Müller – nacvičovalo vzpouru proti papeži. Adresovali mu dopis, který „překvapivě“ vyšel v novinách. Papež se zlobil a řekl mi: „Boffe, nemám čas. Musím všechno uklidnit, než začne synoda. Setkáme se jindy.“

S tím klidem to také nedopadlo, že?

Papež cítí ostrý protivítr z vlastních řad, hlavně z USA. Tenhle kardinál Burke, Leo Burke, který teď – spolu s vaším kardinálem na odpočinku Meisnerem z Kolína – už napsal [papeži] další dopis; je to takový Donald Trump katolické církve (smích). Na rozdíl od Trumpa už je ale Burke v kurii neutralizovaný. Díky Bohu. Tihle lidé si opravdu myslí, že jejich úkolem je opravovat papeže. Jako kdyby stáli nad papežem. Něco takového je v historii církve neobvyklé, možná dokonce bezprecedentní. Papež se může kritizovat, můžou se s ním vést diskuze. To jsem dělal často. Ale aby kardinálové veřejně obvinili papeže ze šíření teologických chyb, nebo dokonce bludů, to je podle mého názoru příliš. To je potupa, kterou si papež nemůže nechat líbit. Papeže nelze soudit, to je učení církve.

Při všem Vašem nadšení z papeže – co je s těmi reformami církve, které od Františka čekalo tolik katolíků, ale ve skutečnosti se toho zatím mnoho nestalo?

Víte, pokud to chápu, v centru jeho zájmu už není církev – a určitě ne vnitřní provoz církve – ale spíš přežití lidstva, budoucnost Země. […] Domnívám se, že pro něj mají problémy určitou hierarchii. Když zanikne Země, všechny ostatní problémy budou také vyřízené. Ale pokud jde o otázky týkající se církve: počkejte a uvidíte! Nedávno mi blízký důvěrník papeže, kardinál Walter Kasper, řekl, že brzy nás čekají velká překvapení.

Co očekáváte?

Kdo ví? Možná přeci jen jáhenství pro ženy. Nebo možnost zapojení ženatých kněží do pastorace. Jde o výslovnou žádost brazilských biskupů papeži, hlavně od jeho přítele, brazilského kuriálního kardinála Claudia Hummese. Slyšel jsem, že papež chce této žádosti vyhovět – prozatím a na určitou zkušební dobu v Brazílii. Tahle země se 140 miliony katolíků by měla mít aspoň 100 000 kněží. Má jich ale jen 18 000. Z institucionálního hlediska je to katastrofa. Není divu, že věřící houfně přecházejí k evangelikálům a letničním hnutím, která zaplňují toto personální vakuum. Pokud by nyní tisíce už ženatých kněží mohlo znovu vykonávat svůj úřad, byl by to první krok ke zlepšení situace – a současně by to byl impuls, že katolická církev uvolňuje řetězy povinného celibátu.

Pokud by papež učinil takové rozhodnutí, ujal byste se i Vy, jako bývalý františkánský kněz, opět kněžských povinností?

Osobně takové rozhodnutí nepotřebuji. Pro mne by to nic nezměnilo, protože já stále dělám to, co jsem dělal vždycky: křtím, vedu křesťanské pohřby, a pokud přijdu do farnosti bez kněze, tak s lidmi také slavím mši.

Je příliš „německé“ ptát se, jestli k tomu máte povolení?

Zatím mě žádný biskup, kterého znám, nekritizoval ani to nezakazoval. Naopak, biskupové jsou rádi a říkají mi: „Lidé mají právo na eucharistii. Pokračuj v tom!“ Například můj učitel teologie, kardinál Paulo Evaristo Arns – který před pár dny zemřel – byl velmi otevřený. Šel až tak daleko, že když viděl při mši sedět v lavici ženaté kněze, pozval je k oltáři a koncelebroval s nimi eucharistii. Dělal to často a říkal: „Jste přeci stále kněží – a zůstanete jimi!“

Z originálu „Papst Franziskus ist einer von uns“ přeložila Marie Tejklová

Pozrieť diskusiu

Fungujeme vďaka finančnej podpore našich čitateľov a pravidelných podporovateľov. Ďakujeme.

Podporte nás aj vy, aby sme vám mohli priniesť ďalšie kvalitné články.

Podporiť pravidelnou sumou Podporiť jednorazovo