Co čtyři kardinálové napsali papeži

Vyjasnit pochybnosti: Žádost o rozvázání uzlů v exhortaci „Amoris laetitia“

1. Nezbytné slovo na úvod

2. Dopis čtyř kardinálů papeži

3. Pochybnosti („Dubia“)

     KONTEXT

     OTÁZKY

        Pochybnost č. 1:
        Pochybnost č. 2:
        Pochybnost č. 3:
        Pochybnost č. 4:
        Pochybnost č. 5:
 

1. Nezbytné slovo na úvod

Zaslání dopisu Jeho Svatosti papeži Františkovi čtyřmi kardinály vyplynulo z hlubokých pastoračních ohledů.

Neušla nám závažná dezorientace a velké nejasnosti mnoha věřících týkající se otázek, které jsou pro život Církve mimořádně důležité. Povšimli jsme si, že i v pastýřském vedení existují protikladné interpretace 8. kapitoly exhortace „Amoris laetitia“.

Velká Tradice církve nás učí se v takovýchto situacích obracet na Svatého otce s žádostí, aby Apoštolský stolec vyřešil tyto pochybnosti, které způsobují zmatek a nejasnosti.

Naše jednání tedy vychází ze spravedlnosti a lásky k bližnímu.

Ze spravedlnosti: svou iniciativou dosvědčujeme, že petrovský úřad zaručuje jednotu a že Petrovi, papeži, náleží služba utvrzování ve víře.

Z lásky k bližnímu: protože chceme papeži pomoci předcházet rozdělením a konfliktům v Církvi, žádáme ho, aby rozptýlil veškeré nejasnosti.

Naše jednání vychází také ze zvláštní povinnosti. Podle Kodexu kanonického práva (kán. 349) mají kardinálové, a to i jako jednotlivci, za úkol pomáhat papeži v péči o celou církev.

Svatý otec se rozhodl na naši žádost nereagovat. Jeho svrchované rozhodnutí jsme si vyložili jako výzvu k dalšímu promýšlení a diskuzím, v klidném a uctivém duchu.

Předkládáme tedy veškeré dokumenty, abychom o své iniciativě informovali celý lid Boží.

Doufáme, že nikdo nebude tuto záležitost vykládat pomocí paradigmatu „progresivní versus konzervativní“. Takový výklad by byl naprosto nesprávný. Máme hlubokou starost o skutečné blaho duší, které je nejvyšším zákonem Církve, a nesnažíme se v Církvi prosazovat žádné politické zájmy.

Doufáme, že nás nikdo nebude nespravedlivě odsuzovat jako odpůrce Svatého otce a lidi, kterým schází milosrdenství. Naše jednání vyplývá z hluboké kolegiální náklonnosti, která nás s papežem pojí, a z vroucího zájmu o blaho věřících.

Kardinál Walter Brandmüller

Kardinál Raymond L. Burke

Kardinál Carlo Caffarra

Kardinál Joachim Meisner

2. Dopis čtyř kardinálů papeži

Jeho Svatosti papeži Františkovi

a k rukám Jeho Eminence kardinála Gerharda L. Müllera

Nejsvětější otče,

po zveřejnění Vaší apoštolské exhortace „Amoris laetitia“ předložili teologové a akademici výklady, které nejen že se rozcházejí, ale jsou protichůdné, především ohledně VIII. kapitoly. Tento spor navíc vyzdvihují média, a tím mezi mnoha věřícími vyvolávají nejistotu, nejasnosti a zmatky.

Z tohoto důvodu jsme my níže podepsaní, ale také mnoho biskupů a kněží, obdrželi od věřících různého společenského postavení četné žádosti o správný výklad VIII. kapitoly exhortace.

Vázáni ve svědomí svou pastorační odpovědností a v touze stále více uskutečňovat synodalitu, k níž nás Vaše Svatost vyzývá, dovolujeme si nyní s hlubokou úctou požádat Vás, Svatý otče, jako nejvyššího učitele víry, kterého Zmrtvýchvstalý Pán povolal k utvrzování bratrů ve víře, abyste rozptýlil nejistotu a vyjasnil sporné otázky a laskavě odpověděl na „dubia“, která k tomuto dopisu přikládáme.

Kéž nám Vaše Svatost žehná. Slibujeme, že na Vás budeme trvale pamatovat v modlitbě.

Kardinál Walter Brandmüller

Kardinál Raymond L. Burke

Kardinál Carlo Caffarra

Kardinál Joachim Meisner
 

v Římě 19. září 2016

*

3. Pochybnosti („Dubia“)

1.    Otázka zní, zda po vyjádřeních v exhortaci „Amoris laetitia“ (č. 300–305) je nyní možné udělit ve svátosti smíření rozhřešení, a tedy povolit Svaté přijímání osobě, která, zatímco je vázána platným manželským svazkem, žije s jinou osobou „more uxorio“ (manželským způsobem), aniž by byly splněny podmínky uvedené v adhortaci „Familiaris consortio“ č. 84 a následně znovu potvrzené v exhortaci „Reconciliatio et paenitentia“ č. 34 a „Sacramentum caritatis“ č. 29. Lze výraz „v některých případech“ použitý v poznámce 351 (č. 305) exhortace „Amoris laetitia“ aplikovat na rozvedené osoby žijící v novém svazku, které nadále žijí „more uxorio“?

2.    Je po vydání postsynodální apoštolské exhortace „Amoris laetitia“ (srov. č. 304) nadále třeba považovat za platné učení sv. Jana Pavla II. v encyklice „Veritatis splendor“ č. 79, založené na Písmu svatém a Tradici Církve, týkající se existence absolutních mravních norem, které zakazující vnitřně špatné skutky a jsou závazné bez výjimky?

3.    Je po vydání exhortace „Amoris laetitia“ (č. 301) možné nadále tvrdit, že osoba žijící trvale v rozporu s některým přikázáním Božího zákona, například přikázáním zakazujícím cizoložství (srov. Mt 19:3–9), se nachází v objektivní situaci přetrvávajícího těžkého hříchu (srov. Papežská rada pro výklad legislativních textů, Prohlášení z 24. června 2000)?

4.    Je po vyjádřeních v exhortaci „Amoris laetitia“ (č. 302) týkajících se „okolností umenšujících morální odpovědnost“, stále třeba pokládat za platné učení sv. Jana Pavla II. v encyklice „Veritatis splendor“ č. 81, založené na Písmu svatém a Tradici Církve, podle něhož „okolnosti či úmysly nebudou nikdy moci přeměnit skutek, který je svým předmětem vnitřně hanebný, ve skutek „subjektivně“ čestný a obhajitelný pro svou volbu“?

5.    Je po vydání exhortace „Amoris laetitia“ (č. 303) i nadále třeba považovat za platné učení sv. Jana Pavla II. v encyklice „Veritatis splendor“ č. 56, založené na Písmu svatém a Tradici Církve, které vylučuje tvůrčí výklad role svědomí a zdůrazňuje, že svědomí nemůže nikdy oprávněně ospravedlnit výjimky z absolutních mravních norem, které zakazují vnitřně špatné skutky na základě jejich předmětu?