Kam směřuje reforma papeže Františka

Čítať neskôr
Pre uloženie článku sa prihláste alebo sa ZDARMA registrujte.
Kam směřuje reforma papeže Františka

Reforma papeže Františka zneklidňuje mnohé. To je, po třech letech jeho pontifikátu, patrné. Někteří se na jeho osobu dívají rezervovaně a s podezřením, jiní nadšeně a s očekáváními – stejně jako se dívali Kristovi současníci na Krista.

Každá reforma tak trochu bolí, protože znejisťuje. Nutí nás totiž opouštět stav, na který jsme si zvykli, v němž se cítíme doma a vyznáme se v něm. Reforma je obnova, která nás nutí vyjít z našich stereotypů vstříc Pánu.

Přesně k tomuto nás zve současný papež. Jeho reforma je především reforma duchovní. Vede nás k osobnímu setkání s Bohem, který je Otcem všech lidí a touží po záchraně každého člověka. Nauka je důležitá, tvoří pevný rámec našeho života, ale rozhodující je náš osobní vztah s Ježíšem Kristem. Proč? Protože to, co proměňuje náš život není nauka, ale Kristus. Naše osobní setkání s ním. Jestliže s ním navážeme kontakt a vytrváme ve spojení s ním, náš život se zdaří a my se budeme s naprostou samozřejmostí řídit tím, co nám říká ve svém Zjevení, které svěřil církvi.

Protože Bůh je osoba, má také církev personální charakter. Její dějinná zkušenost ukazuje, že motorem jejích obnov nejsou reformy uskutečněné lidským umem a důmyslem. Obnovují ji životy svatých, jak na to mnohokrát poukázal papež Benedikt XVI. Touto cestou se vydal i současný papež. Jestliže alespoň trochu věnujeme pozornost jeho promluvám, zjistíme, že jeho reforma vede dvěma směry: jednak do hlubin vlastního nitra a jednak k druhému člověku, který je privilegovaným místem k setkání se s Kristem.

V této souvislosti mě zaráží jedna věc. Jsou to obavy některých katolíků z toho, že to, co se nyní v církvi děje, může vést k narušení jejího učení. Podle katolické nauky je římský biskup nástupcem svatého Petra, kterému Kristus svěřil církev. Podle katolického přesvědčení ho Bůh chrání od veškerého omylu v oblasti víry a mravů. Je zárukou správnosti cesty. Jinou záruku nemáme a ani mít nemůžeme, protože s Písmem svatým a tradicí se dá zacházet různě. Tuto zkušenost jsme již v dějinách udělali a můžeme se o tom přesvědčit i v současnosti.

Jediné vysvětlení tohoto jevu, které mě napadá, je v podstatě ztráta víry v to, že Bůh jedná skrze kněze, biskupy i papeže, což je velice znepokojující, poněvadž jde o jeden z předpokladů, na němž stojí katolická víra. Svědčí o tom kritika pocházející nejen od lidí stojících mimo církev, ale i od katolíků, kterou si můžeme téměř denně přečíst na různých místech internetu, v novinách nebo v televizi. Označujeme se za konzervativní, liberální či progresívní katolíky, ale nedochází nám, že je to past, do níž jsme se chytili. Nikdo totiž nedokáže určit, který katolík je ten správný. Konzervativní, liberální nebo progresívní? Na všech těchto pozicích nacházíme provinění vůči církevnímu učení, protože nám tyto nálepky slouží k ospravedlnění vlastní neposlušnosti vůči autoritě dané nám Ježíšem Kristem.

Jak z toho ven? Dovolím si tvrdit, že východiskem by mohla být právě probíhající reforma. Tato reforma však bude účinná pouze tehdy, jestliže začneme každý sám u sebe. Tím, že obnovíme sebe samé, bude obnovena i církev. Je to zkušenost sahající až k počátkům křesťanství. Sem rovněž směřuje Svatý otec. Základem každé reformy je obnova vlastního vztahu k Ježíši Kristu. Otevření Svatých bran, které se při letošním Jubileum milosrdenství mohou stát symbolem Boží náruče, je pro to vhodnou příležitostí.

Čítať neskôr
Pre uloženie článku sa prihláste alebo sa ZDARMA registrujte.
Čítať neskôr
Pre uloženie článku sa prihláste alebo sa ZDARMA registrujte.

Pozrieť diskusiu

Fungujeme vďaka finančnej podpore našich čitateľov a pravidelných podporovateľov. Ďakujeme.

Podporte nás aj vy, aby sme vám mohli priniesť ďalšie kvalitné články.

Podporiť pravidelnou sumou Podporiť jednorazovo